THS 4

Je to za námi. První mimosupovské THS (Tradiční horror sraz) se odehrálo před několika dny v malebné hájence na Ostravsku a tentokrát bylo plně pod taktovkou páně Apache a jeho pohledné ženy. Hned na úvod nutno poznamenat, že i když časová dotace byla tentokrát štědřejší než v minulých letech (čtvrtek až pondělí), pořád to bylo sakra málo. Protože tohle THS se kurevsky vydařilo. Posuďte sami - snídaně v hospodě u fašisty, přesun ke krásné Romance na oběd, pár dílů vynikajících Tales from Crypt, jeden film, večeře v hospodě u fašisty, fašista zavírá, po hodině odcházíme i my. To vše plné plodných diskuzí se starými harcovníky (Apache a jeho žena, Cabal, JAn, Kordus, Petrius, Felix, Eva, Degen, Aditu - poslední tři jmenované jsem musel do hospody odvést já, jsou naprosto neschopní), thskovskými panici, často z Ukrajiny (Paldini, Tombac, Sadako, Lhurgoyf, Oli.G, Mordenroth) a místními znalci pěnivého moku (Vladys s Janou a Jimislavem Trockym, Kolco a Amanda Krugerova, Slon a Slonice, Krušnohorec s přítelem Nicholsnomilcem). Prakticky dokonalá sestava, ve které k absolutní nirváně scházel pouze absentující Wutmajstr. Teď už se jen pokusím vypíchnout největší klady a zaplakat nad těmi několika drobnými zápory, které se bohužel vyskytly.

+ všichni staří dobří známí pohromadě
+ noční posezení s novými přáteli z ostravska
+ hajenka a její vybavení
+ pivo
+ ukrajinská skvadra
+ umirajici Sadako
+ Romanka
+ Tales
+ romantická superbouřka
+ ostravské panorama
+ jelen z Evil Dead

- předčasné příjezdy a odjezdy včetně mého
- samolibý debil fašista
- vedro
- romantická superbouřka na dešti
- Kordusův nový přeliv
- 9 hodin ve vlaku
- málo času s Krušnohorcem

Je toho mnoho, o čem by šlo hovořit. Ale proč. Kdo nezažil, nepochopí. Byl to úžasný sraz plný skvělých lidí. Za rok doufám dorází i ti, kteří nemohli letos a bude to ještě větší a lepší....THS forever! A díky Apačovi.

Rats - Notte di terrore

Když na letošním Avalconu v Chtěboři mluvil Martin Jiroušek o nedávno zesnulém italském režisérovi Brunovi Matteim, zmiňoval se o tom, že na rozdíl od jiných velikánů nemá Mattei příliš čitelný rukopis. Dané je to hlavně tím, že celý život úspěšně vykrádal filmy slavnějších kolegů a přetvářel je k obrazu svému. Jedním z mála společných znaků jeho nejznámějších kousků je výskyt většího či menšího počtu krys. Vrcholem jeho tvorby je v tomto směru snímek Rats - Notte di terrore, který se jimi doslova hemží.


Mnoho let po jaderné válce se skupina přeživších, vypadajících jako horší kompars z Mad Maxe 2, uchýlí do úkrytu, ve kterém naleznou doslova luxus - jídlo, živé rostliny a čistou vodu. Bohužel v noci se celá oblast stává rejdištěm podezřele agresivních krys a hrdinové jim, po několika zabitích, nechtějí zůstat nic dlužni. Celý film je v podstatě sledem epizod, ve kterých se některý (nebo všichni) z herců dostane do křížku s krysami a většinou nějak ošklivě umře. Naštěstí Mattei byl Ital každým coulem, takže se dočkáme slušné porce gore a okousaných mrtvol, stejně jako potřebné nahoty a navíc je vše okořeněno pointou z říše těch nejlepších. Sice jeho filmografii nemám ani zdaleka nakoukanou tak jak bych si přál, ale Rats - Notte di terrore bych z toho co jsem viděl posadil hodně vysoko, hned za skvělý Virus. Pokud nemáte ucelenou představu o tom, jak by asi mohl vypadat italský postkatastrofický trash z osmdesátých let tak mrkněte na německý trailer, nebo si počkejte na dvd, které v dohledné době přinese Řitkavideo.

Black Friday

Boris Karloff jako úspěšný chirurg Dr. Slovak zachrání po automobilové nehodě život svému příteli, univerzitnímu profesorovi Kingsleymu tím, že mu transplantuje mozkovou hmotu zemřelého gangstera Cannona. Nedělá to pouze z čirého přátelství, ale sleduje i vlastní mrzké cíle. Cannon totiž někde uschoval hromadu peněz a Slovak doufá, že mozek gangstera si v novém těle rozpomene na svůj minulý život. A taky že ano, i když to neklape přesně podle Slovakových plánů. Cannon stále častěji přejímá kontrolu nad profesorovým tělem a mstí se na parťácích (jejich šéfa hraje Béla Lugosi), kteří ho poslali na onen svět.

Karloff a Lugosi hráli společně v osmi filmech. Poprvé to bylo už v roce 1920, když se mihli jako bezejmenní indiáni v jedné z verzí Posleního mohykána. Tehdy ani nebyli uvedeni v titulkách.To o dvacet let později byla situace jiná. Oba měli za sebou průlom v podobě svých nejslavnějších rolí a patřily za největší hvězdy filmového horroru té doby. A i když Black Friday není v podstatě horror, ale temná scifi kriminálka, rozhodne stojí za zhlédnutí a to nejenom kvůli dvěma výše zmíněným pánům. Musím totiž vyzdvihnout ještě Stanleyho Ridgese v dvojroli profesora / gangstera. jeho přerod jednoho do druhého je opravdu výborný a to bez pomoci jakýchkoli výrazných masek. Vše se dějej jen intonací, mimikou a držením těla. No dobře a ještě ulíznutým účesem a kloboukem.

Konečně ta správná Invaze

Titulek je možná trochu zavádějící, ale donutil vás začít číst, což je nejdůležitější. Světový DVD trh si konečně může odškrtnout další z zatím nekonečné řady restů. Tím dnešním je Invasion of Body Snatchers Philipa Kaufmana, adaptace románu Jacka Finneyho a zároveň jeden z mála remaků, který jednoznačně překonal originál. Všechna předchozí vydání trpěla neanamorfním přepisem a absencí bonusů. Jak by na tom měla být nová SE?

Disc 1: Film
Obraz: Anamorfní 1.85:1
Audio: English Dolby Surround, Spanish Stereo and French Mono
Titulky: English and Spanish
Komentář režiséra Philipa Kaufmana

Disc 2: Bonusy
Re-Visitors From Outer Space or How I Learned To Stop Worrying And Love
The Pod featurette
Practical Magic: The Special Effect Pod featurette
The Man Behind The Scream: The Sound Effects Pod featurette
The Invasion Will Be Televised: The Cinematography Pod featurette
Original Theatrical Trailer

BTW právě se natáčí další, už čtvrtá verze Finneyho románu, v hlavní roli s Nicole Kidman a s dost nudně vypadajícím trailerem.

Jesus Franco: El Conde Drácula

Fanoušci horroru se od pradávna přou o to, který ze slavných představitelů hraběte Drákuly je "tím pravým". Max Shreck, Bela Lugosi, Christopher Lee nebo nedej bože někdo úplně jiný, jako například hrozný Gary Oldman? Já mám poměrně jasno, jsem přesvědčený Bélista, ale občas se odněkud vynoří polozapomenutý film, který mé skálopevné přesvědčení nahlodá. A přesně to je případ klasického eurohorroru El Conde Drácula od slavného a rozporuplného režiséra Jesuse Franca.

Ten se rozhodl knihu Brama Stokera zadaptovat poměrně věrně. Ponechal všechny důležité postavy z knihy a spíše jen trochu proházel lokace. Takže Harker už zase jede za Drákulou, aby pro něj koupil barák nedaleko BUDAPEŠTI, po útěku od knížete se dostane na kliniku profesora Van Helsinga, která je shodou okolností naproti onomu baráku, přijede tam za ním Mína a Lucy, která to schytá a tak dále a tak dále. Prostě klasický příběh. Naštěstí se nekonají nesmyslné Coppolovské proměny charakterů, takže Drákula je opravdu zlej hajzl, kterej víc než po čem jiném touží po krvi. Ta s ním totiž dělá divy a on je tak po každé další oběti mladší a mladší.

Psal jsem, že film režíroval Franco, takže by každý zkušený fanda očekával nějaké to laciné gore, spoustu obnažených ňader a všudypřítomnou mlhu. Jenže tenhle Drákula je jiný. Z výše uvedeného platí jen třetí postulát, temná atmosféra se opravdu vydařila. Víc než cokoli jiného připomíná film klasickou upíří sérii od studia Hammer. Není taky divu, když hraběte hraje sám Christopher Lee a je opravdu vynikající. Sice jsem zpočátku s nedůvěrou koukal na zcela nedrákulovský knírek, ale za pár minut jsem si zvykl a už si jen užíval.
Leemu zdatně sekunduje především Herbert Lom v roli Van Helsinga. I tady jsem měl určité pochybnosti, přecijen ho znám hlavně z Růžových panterů, ale musím říct, že jeho Van Helsing je možná druhým nejlepším, samozejmě po Cushingovi. Jako třetí největší hvězda bývá uváděn Klaus Kinski v roli Reinfielda. Musím přiznat, že scény s ním jsou značně bizarní a nepostrádají jisté kouzlo, ale zas až tak moc mi nesedl. Jako Jack Rozparovač byl mnohem zajímavější. Ale to je jen drobná vada, tenhle Drákula se prostě povedl a neříkam to jen proto abych vás donutil koupit si ho s novým Filmagem Extra, to byste samozřejmě udělali i bez toho. Takhle alespoň máte mé ujištění, že kupujete výborný kousek ze zlaté éry evropského horroru. A abych nezapomněl, film doprovází naprosto nádherná hudba klasika Bruno Nicolaie.

The Nanny

Dnes jsem měl prostě chuť se bát. Ještě před tím, než jsem sebou v noci trhal strachy u Dead Silence jsem si pustil klasiku. Stejně jako posledních několik dní jsem sáhl po osvědčeném zdroji příjemných podívaných, studiu Hammer. Tentokrát jsem ale šel trochu naslepo. Žádny Cushing, žádný Lee. The Nanny je totiž něco trochu jiného, než na co jsme od britských horrormakerů zvyklí. Je to černobílý psychologický horror, v jehož hlavních rolích jsou místo tradičních gentlemanů jediná postarší dáma a malý kluk. Komorní příběh je poměrně prostý. V jeho pozadí zpočátku jen tušíme tragédii, která způsobila, že chlapec svou chůvu nenávidí a v její přítomnosti se bojí o svůj život. Až do poloviny filmu nevíme na čem vlastně jsme a kdo z hrdinů má pravdu. Pak ale přichází několik famózních scén, z nichž nejúchvatnější je bezesporu koupací retrospektiva. Tady si The Nanny sahá až na samotný horrorový vrchol. Kromě skvělé Bette Davis v roli chůvy za to vděčí především dobré a na poměry studia nápadité kameře a uvěřitelným dětským hercům. Je to sice trochu jiný Hammer, ale to neznamená, že by byl horší. Podrásá vás na duši jako málokterý jiný horror z plodné britské produkce té doby.

Dead Silence

Před chvílí jsem dokoukal poměrně strašidelný a rozhodně vyvedený horror Jamese Wana Dead Silence. Trošku jsem se o něm rozepsal ve Filmagovském blogu, takže mé bezprostřední postřehy si přečtěte tam. Rozhodně jde o jeden z nejlepších horrorů letoška a nebýt snahy o další šokující Saw-like zakončení, byl bych ještě spokojenější.

Přestavba

Nemohli jste si nevšimnout, že můj baráček dostal žlutou zimnici a s jejím nástupem zcela změnil vzhled. Důvodů bylo několik, jednak jsem hledal něco stylovějšího, druhak nové featury (jo vím, je to už pár měsíců) bloggeru jsou opravdu fajn a ten starý template si s nimi příliš nerozumněl. Takže ode dneška máme pěkný, neagresivní pergamen-like vzhled, určitě si na něj zvyknete stejně rychle jako já. Další drobné vylepšení naleznete pod obligátními odkazy na spřátelené weby. Rubrika Přečtěte si... obsahuje často aktualizovaný výběr těch nejzajímavějších novinek z mého Google Readeru. Teď už se musíte vracet denně, aktualizace neaktualizace, protože ten nenápadný rámeček vlevo vám vždy poskytne průřez tím nej, co se v horroru během dne událo. Nebojte se na odkazy klikat, víte stejně dobře jako já, že mám vytříbený vkus. Pod rámečkem nechť ti google pozitivní mezi vámi nepřehlédnou magické tlačítko Add to Google, budete tak mít dokonalý a pohodlný přehled o mých aktualizacích. Tak a to je pro tuto chvíli vše, jdu otagovat poslední posty a dočíst Sny v čarodějnickém domě.

Quatermass ve filmu

Postava anglického gentlemana, vědce, který tak trochu všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče je v britské scifi jednou z nejklasičtějších. Vzpomeňmě Dr. Who, kterému se zatím, až na jeden kus s Peterem Cushingem, úspěšně vyhýbám. Takový vědec většinou bojuje rovnou o záchranu celé planety, nejčastěji před nějakým tím šmejdem z vesmíru a místo svalů a zbraní používá svůj mozek. A přesně takový je Bernard Quatermass, hrdina několika celovečerních filmů, řady televizních sérií a rozhlasové hry.

Já se hodlám zastavit u prvních tří filmů, které byly v podstatě celovečerními verzemi prvních tří seriálových řad. Všechny byly natočeny pro milované anglické studio Hammer a všechny jsou svým způsobem zajímavé, i když kvalita jde, jak už to tak bývá, se stoupající číslovkou za názvem filmu přeci jen dolů.

První díl, kvůli propagaci, která stavěla na X-kovém ratingu, nazvaný Quatermass Xperiment, vznikl v režii zkušeného hammeráka Vala Guesta a roli profesora Quatermasse si v něm střihnul zpočátku nevýrazný Brian Donlevy. O co jde? Na Zemi se vrátí raketa, ale místo původní tříčlenné posádky je na palubě pouze jeden astronaut, navíc v hodně špatném stavu. Profesor postupně odhaluje tajemství letu, spojené s neznámou formou živé energie, která zapříčinila přerod přeživšího astronauta ve vraždící monstrum. Jednička je jednoznačně nejpovedenější a zaujme trochu odlišným přístupem k tématu, než jaký měla většina především amerických scifáren té doby. Jde totiž o naprosto vážně pojatý a temný příběh, který ani dnes nepůsobí směšně. A to je v případě vědeckofantastického filmu z padesátých let až malý zázrak, obdobný mě napadá asi už jen Incredible Shrinking Man, i když ten je samozřejmě kvalitativně mnohem výš.

O čtyři roky se vrací stejný tým, aby v díle neoriginálně nazvaném Quatermass 2 čelil invazi uchvatitelů těl. Téma jistě lákavé, bohužel příběh je místy až moc rozvleklý i když výsledný produkt se hodně blíží prvnímu dílu. Atmosféra paranoie a neklidu, která je vždy v uchvatitelských filmech tím nejdůležitějším, vystrkuje růžky sice pouze místně, ale přesto někdy s až udivující intenzitou. Velkým plusem je i megalomanský závěr s obřími "věcmi z vesmíru". Dvojka tedy ostudu svému předchůdci nedělá, ale téma mohla využít určitě lépe.

Na další filmový díl se ve studiích hammeru čekalo dlouhých deset let. Quatermass and the Pit přišel s mnoha změnami. Na režisérské stoličce se usadil ostrílený veterán Roy Ward Baker, roli profesora převzal fousáč Andrew Keir a obraz se nám pěkně vybarvil. Tentokrát se příběh roztáčí okolo mimozemské lodi, nalezené pří výkopech v Londýnském metru. Nejde o žádný doslovný boj s emzáky, ale spíš pouhé výzkumy a hrátky s telepatií za účelem zjištění toho, proč že tu kobylkám podobní alieni vůbec přistávali. Bohužel, absence akce (teda krom závěru) je znát až moc a film tak sklouzává ke konverzačce ještě víc než jeho předchůdci. Quatermass and the Pit je z těch tří, které jsem během víkendu zhlédnul jednoznačně nejslabší, ale i tak myslím že hlavně mezi fandy klasické scifi si najde (a on už našel) dost příznivců.

Čtvrtý film, The Quatermass Conclusion, vznikl sestříhem seriálové řady nazvané jednoduše Quatermass (1979). Za pár dní ho budu mít doma, takže pokud bude alespoň trochu stát za to, doplním tenhle článeček o další hodnotné postřehy.

The Gorgon

Minule jsem se lehce věnoval jednomu z polozapomenutých gotických skvostů Rogera Cormana a dnes prokážu stejnou službu dalšímu velkému režisérovi - Terenci Fisherovi. Ten na konci padesátých let minulého století výrazně ovlivnil světový horror, když pro britské studio Hammer natočil nové verze Draculova a Frankensteinova příběhu. Měl tu výhodu, že se mohl opírat o nejlepší herce té doby, Brity jak poleno - Petera Cushinga a Christophera Lee.

A o šest let později, v době největší hammerovské slávy, se tahle trojka opět sešla, tentokrát při práci na horroru The Gorgon. Jeho příběh se zdá být celkem jednoduchým. Malá středoevropská vesnička je každého úplňku terorizována příšerou z antických dob, která má místo vlasů hady a ošklivější je víc než Renée Zellweger. Kdo se na ní podívá, promění se v kámen, přičemž rychlost proměny je přímo závislá na intenzitě očumování Megaery, jak se gorgona jmenuje. (Při psaní scénaře se prý někdo seknul, Megaera podle všeho nebyl gorgona, ale nějaká jiná antická obludka, ale pro příběh je to úplně nedůležité.) Slavné herecké duo překvapivě neobsadilo hlavní role a nepřekvapivě stojí opět proti sobě. Jestliže si Cushing dost zabrnká i přesto, že nehraje první housle, jeho kolega by v pomyslném orchestru všeho všudy občas třísknul o činelů. Do děje se pořádně vloží až kolem padesáté minuty a oproti zažitým zvykům má mnohem kladnější part než Cushing.

On je to vůbec film překvapivý v několika směrech. Nepříjemné překvapení je jediné a týká se vzhledů obou slavných pánů. Cushingovi vousy vem čert, ale Lee podivností svého vzhledu skoro šlape na paty Lordu Summerisle z Wicker Mana. Příjemným překvapením byl jednoznačně ne úplně šablonovitý děj, ve kterém není nouze o nějaké to překvápko, navíc okořeněný koncen, který patří k těm temnějším z klasické hammerovské éry. Nemá smysl chválit samotný vzhled snímku, jde o vysoký standard na jaký jsou fandové nejslavnějšího britského studia zvyklí. The Gorgon, to je věčná mlha, rozpadající se staré ruiny, přísně britské vystupování všech zúčasněných a monstrum, které se rozumně drží v povzdálí a jen kradmo vykukuje mezi stromy. Což je dobře, protože hadí detaily Megaeřiny hlavy musely vypadat směšně už v roce 1964. Ale to je jen drobná piha na kráse tohohle jinak hodně vyvedeného, bohužel prakticky neznámého, horroru.

Premature Burial

Premature Burial je třetím ze sedmi počinů béčkového krále Rogera Cormana, které svůj námět čerpaly z povídek a básní E. A. Poa (The Haunted Palace sem nepatří, ten vychází z Lovecrafta). Zároveň je jediným z volné série, ve kterém, kvůli problémům mezi AIP a Cormanem před natáčením, neztvárnil hlavní roli Vincent Price. To byl taky asi hlavní důvod, přoč jsem tenhle kousek tak dlouho odkládal. Dneska jsem ale dostal chuť na poctivou klasiku a udělal jsem dobře, že jsem sáhnul zrovna po tomhle Cormanovi.

On se totiž nadmíru povedl. Především výtvarná stylizace (celé samozřejmě točené ve studiu) je úplně famózní. Mlha se valí mezi temnými hroby, prastaré sídlo je dostatečně tajemné a stromy správně suché a pokřivené, to vše navíc v perfektních barvách. V tomhle směru teda Corman zabodoval na jedničku a neváhal bych Premature Burial zařadit hned za House of Usher. Příběh o chlápkovi, u kterého je lstí vyvolán kataleptický šok je pak dostatečně zajímavý a mrazivý, takže i tady šly body nahoru.

Nejvíc jsem se bál obsazení, respektive neobsazení hlavní role, ale Ray Milland, který o rok později exceloval v cormanovce „X“, zvládl svůj part na výbornou. Jasně, není to Price, ale v rámci možností se mu myslím v mnoha ohledech vyrovnává. Škoda jen, že jeho závěrečné běsnění nebylo trošku víc rozběsněné, ale na to si holt v těhlech starých kusech musíme zvyknout. Každopádně je Premature Burial skvělou volbou na dlouhé zimní večery, nebo, jako u mne dnes, krátké letní noci.

Trocha mainstreamu

Největší ukrajinský fanoušek Eliho Rotha mě včera obvinil, že se příliš věnuju neznámým a často nesehnatelným horrorům s tím, že má početná fandovská obec by jistě ráda znala názory i na kousky, které se na nás valí z kin a půjčoven. No, máš to mít.

Dneska jsem viděl nový film bratří Pangů The Messengers. Jde o naprosto klasickou duchařinu s hodně šablonovitým příběhem. Rodinka se přestěhuje na farmu, farma je plná duchů, vidí je jen děti, dětem nikdo nevěří. Nic víc, nápad tam není jediný, vše už jsme mnohokrát viděli, navíc zpracované mnohem lépe. Tuhle duchařinu s JEDINÝM povedeným záběrem a hromadou nudy rozhodně nedoporučuju.

Co ale doporučit chci a můžu je zvířecí záležitost Primeval. Partička novinářů a dobrodruhů v ní kdesi v subsaharské Africe loví obrovského krokodýla Gustava. Ten je asi největší slabinou filmu, běhá nějak moc rychle, občas divně poskočí a krev stříkající z jeho tlamy je až nechutně digitální. Naštěstí ma Primeval fajn příběh, který se kromě Gustava zabývá také jakousi občanskou válkou a slušné herce. Těm vévodí frajer jak Brno, Dominic Purcell. Sice hraje uplně stejně jako v Prison Breaku, tj. nijak, ale má kurevský charisma a je prostě fajn. Stejně jako film.

Další záležitost taky hodně staví na herci v ústřední roli. Ve White Noise 2: The Light totiž nehraje nikdo menší než Nathan Fillion, machr nad machry. Scénáristé na něj sice navěšeli příběh trochu divočejší, než měla skvělá jednička, ale na druhou stranu jim rozhodně vyšla hlavní pointa a několik opravdu infarktových lekaček. Dvojka tak dosahuje kvalit prvního dílu a to i navzdory mnohem výraznější doslovnosti. Rozhodně doporučuju, už kvůli tomu Fillionovi.

Hannibal Rising byl pro mě celkem zklamáním, ale ono se asi příliš čekat nedalo. Herci jsou dobří, Gaspard Ulliel napodobuje Hopkinsova gesta seč to jde, natočené je to pěkně, ale pořád jsem měl trochu dojem, že ten film je úplně zbytečnej. Tam kde jsme předtím tušili tajemné zárodky Hannibalova šílenství je dnes už pouze polopatické vyprávění a veškeré mystično je v tahu. Průměrný film určený hlavně fandům knižní i filmové série.

A na konec lahůdka z největších. Zatím poslední hřebík do rakve kdysi geniální série. Hellraiser: Hellworld je, ač to po sedmičce zní skoro nemyslitelně, nejhorším dílem vůbec. Vše je v něm špatně, Hellraiserovská mytologie je rozkopaná úplně na prach a ani intenzivně stárnoucí Lance Henriksen na mě nedokázal vyloudit jednu hvězdičku z milosti. Hnus.

Mainstreamových kousků jsem v posledních týdnech nakoukal mnohem víc, ale o tom zas někdy příště. Pokud byste byli natolik lační, že byste prostě nedokázali vydržet, tak si kupte nový Filmag (kupujte ho i tak, je nejlepší), kde určitě na nějaké ty mé cancy narazíte, případně ťukněte sem...

Viy

Nesnáším ruské filmové pohádky, takové ty rádoby malebné záležitosti, ve kterých jsou stařenky s upnutými šátky, krasavice s rudými tvářičkami a chrabří jinoši s debilními účesy. Jasně, jako malej jsem taky koukával na Mrazíka a smál se na celé kolo, ale teď už by mě nikdo na takovou sračku nedonutil ani okem pohlédnout. Proto jsem taky k sovětskému filmu Viy přistupoval obezřetelně. Na pomobázy má ale hodně slušné hodnocení i od několika důvěryhodných lidí, takže jsem mu nakonec dal šanci a nelituju ani v nejmenším.

Příběh vychází z Gogolovy povídky a to z té samé, kterou se v roce 1960 inspiroval mistr Bava při natáčení svého gotického majstrštyku La Maschera del demonio. Rusáci se předlohy drželi mnohem věrněji, takže většinu filmu sledujeme mladíka, který je nucen strávit v modlidbách tři noci u mrtvého těla mladé dívky. A opravdu to stojí zato, protože Viy je horror jako kráva, dodnes v mnoha momentech silně působivý. Poprvé jsem znervózněl už v úvodu s ježibabou, který je pořádně bizarní, ale v porovnání s závěrečnou třetinou je to ještě čajíček. Protože pravé peklo nastane ve chvíli, kdy hlavní hrdina tráví už zmiňované noci u ne až tak mrtvé mrtvoly. Vrcholem je jednoznačně vyvolávání upírů a vlkodlaků a jejich následné zjevení. Naprosto fascinující moment, na jaký v současných horrorech už bohužel nenarazíte. V tu chvíli tahle čtyřicet let stará sovětská záležitost spolehlivě vyvolává mrazení a zároveň přirozené nadšení z faktu, že koukáte na něco mimořádného. Jasně, není to dokonalost sama, místy je děj utahaný, vtípky jsou trapné a efekty možná někoho odradí, ale co už, jeho chyba, on se ochudí o fascinující zážitek z východu.

BTW v poslední době se vlna remaků převalila už i k vodkomilům, takže se můžeme těšit na prakticky doslovnou předělávku (povedený trailer) i na novodobou variaci na Gogolův příběh s názvem Vedma (nepovedený trailer. Ale doporučuju začít u originálu, nebudete litovat.

Hostel: Part II

Před dvěma dny vyPUKKlA na netu taková drobná událost - mezi diváky se dostal nejnovější počin vysmívaného a nenáviděného režiséra Eliho Rotha. Já osobně jsem se na Hostel 2 poměrně těšil, jednička se mi dost líbila, upoutávky byly stylové a vtipné a tak jsem samozřejmě workprint stáhnul. Jakýže teda druhý Hostel je?

No, úplně stejný jako jednička. Partička američanů, tentokrát díky bohu vesměs krásných dívek, se kdesi na pomezí civilizovaného světa a Ukrajiny ocitne v oprýskaném Hostelu, aby si tu v bedně pustili Pulp Fiction a pak se odebrali do nedaleké továrny na nějaké to mučení. Stejně jako v jedničce je úvod roztahaný, stejně jako v jedničce film graduje několika hodně povedenými krvavými nechutnostmi a stejně jako v jedničce má pro našince neopakovatelný nádech.

Slováci zas budou brečet, jakže je Roth v očích okolního světa zesměšňuje, ale přitom by měli být pyšní. Především teda na svého bývalého ministra kultury (snad si to pamatuju dobre) Milana Kňažka, který si střihnul úchvatnou roli hajzla, s ledovým klidem střílející do hlav malé rómské chlapečky. Nádhera. Dalším bonusem je moc pěkné cameo Ruggera Deodata, který si doslova vychutnává roličku italského kanibala.

A co ta brutalita? Jo je tam, je jí tam celkem dost, ale nechutnosti Saw 3 prostě nedosahuje. I když musím přiznat že tak pěknou kastraci jsem ve filmu už dlouho neviděl. Ne že bych je teda nějak cíleně vyhledával. Co ale cíleně vyhledávám jsou polonahé, nebo ještě lépe nahé dívky a těch je naštěstí v Hostelu 2 dost. A pěkných, v čele s mňamózní Věrou Jordánovou. Jestli se vám líbila jednička tak do dvojky určitě jděte, i kdyby jen kvůli krásné "Bathory" scéně.

El Vampiro

Mexický horror je pro nás jedna velká neznámá. A přitom fazoložrouti jich mají na kontě pěkných pár stovek a v rámci světa tvoří hodně specifickou odnož. Většinou se v jejich hrůzostrašných příbězích prohání klasická monstra, která známe z anglosaské produkce a společnost jim velmi často tvoří tvorové ještě bizarnější, wrestleři. Z nich nejznámější je asi Santo, který si to v přesdržkové rozdal s horrorovými příšerami ve více než padesáti filmech. Kromě takových šíleností, které jsou asi pro běžného čecháčka neuchopitelné mají ale mexikánci na kontě i řadu zajímavých a zábavných horrorů, nejčastěji gotického ražení. Jako například El Vampiro z roku 1957.

Příběh není ničím objevný. Mladá dívka se vrací do rodného sídla a společnost jí dělá pouze doktor Enrique, který tam má své vlastní poslání. Její domov je sužována řáděním upírů, kteří postupně likvidují celé osazenstvo. Tajemství je pomalu odhalováno aby vyústilo naprosto klasicky. Co je na El Vampiro zajímavé je zpracování, v duchu starých universalovských horrorů. Režisér Méndez má poměrně slušný cit pro atmosféru a tak nechybí valící se chomáče mlhy, bledé upírky v dlouhých černých róbách, burácející hudba a skvělá hra světla a stínů. Ta jakoby napovídala, jakým směrem se bude světový horror ubírat v nejbližších několika letech, když se velmi přibližuje Bavově La Maschera del Demonio, i když samozřejmě nedosahuje jejich kvalit. Trošku problém mi, kromě šablonovitého příběhu dělala mexická touha propasovat do filmu humor stůj co stuj, tady hlavně v postavě „vtipného“ doktora. Bez něj by to bylo mnohem působivější a ani by nevadily primitivní triky jako netopýr na vlasci. Pro fandy gotického horroru a průzkumníky obskurnějších zakoutí kinematografie je přesto El vampiro zajímavým úlovkem do sbírky, který až tak moc nenudí.

Season Finale

Tak mi skončily seriály. Během posledních čtrnácti dnů vyšuměly „strhujícím finálem“ všechna TV Show která pravidelně sleduju. A řeknu vám, bída s nouzí. Přeskočím hračičky jako vyměklého Earla, který už bohužel dávno není tak vtipný jako před nějakými patnácti díly a The Simpsons, kde zaujal hlavně předposlední díl jako svébytná variace na 24 hodin. Mrkneme se stručně na ty velké kousky, které se celou sezónu snažily připravit diváka na něco zásadního, aby to posledním dvojdíem většinou naprosto zabily. Předem upozorňuju na spoileroidní charakter příspěvku, pokud nemáte ty kousky dokoukané, tak raději nečtěte.

Největším zklamáním bylo jednoznačně Jericho. Seriál se před pauzou rozpliznul do rodinné soapopery, aby na to naštěstí po Vánocích zapomněl a soustředil se především na jednoznačný tah na bránu, ve které byla bitva o bytí a nebytí s New Bernem. Umíraly postavy, zbrojilo se a na pozadí se odehrával poměrně slušný špionážní příběh. Bohužel, v závěrečných dílech pouze probíhala eskalace a vyústění žádné. Smrt jedné z nejsympatičtějších postav byla sice zajímavým tahem, ale její provedení stálo za hovno. Navíc vše nasvědčuje tomu, že než opravdu dojde k pořádné přesdržkové, ve které by chcípaly desítky lidí, zasáhne armáda a bude po ptákách. Teda nasvědčovalo by, kdyby byla nějaká druhá řada. Podle neoficiálních ukrajinských stránek je Jericho pro vlažný zájem diváků odepsané. Je to trochu škoda, ale jelikož se do popředí neustále rvala hnusná kudrnatá SOPka se svou ukňouranou společnicí, případně nejhorší postava všech dob, matka která vše vyřeší a má srdce na správném místě, nevidím v ukončení seriálu až takovou tragédii. Škoda jen, že nestihli natočit nějakou tu pořádnou bitvu.

To nejúspěšnější show letoška, Heroes je na tom z hlediska budoucnoti mnohem, mnohem lépe. Nejenže bude samozřejmě druhá řada, ale vypadá to i na jakýsi letní spin off, takže fandové téhle xmeňácké variace se mají na co těšit. Těším se i já a to i navzdory faktu, že poslední díl stál celkem za starou bačkoru. Jednadvacet dílů vše spěje k monumentálnímu finále, kde budou chcípat postavy a možná zmizí ze světa většna New Yorku, aby nakonec bylo vše vyřešeno jedním píchnutím mečem a celkem nelogickým odletem. Do budoucna sice Hrdinové slibují další našlapané příběhy, někde je ukrytý záporák, kterému by Sylar mohl tak maximálně zavazovat kanady, ale to vyšumění byla opravdu podpásovka. Zase si neodpustím rýpnutí do Hira, kterého z mně nepochopitelného důvodu fandové adorují až na půdu, přitom je to hnusnej uřvanej žluťouch a mě samotnému výrazně kazí prožitek. Doufám že se v tom starověkém Japonsku, kam odletěl v posledních scénách zasekne a zůstane tam pořádně dlouho. Naopak pochavlu si zaslouží Peter, jeho postava se vyprofilovala opravdu pěkně a v budoucnu by z něj mohl být pořádnej tvrďák. K další řadě se každopádně upínám s nadějemi.

Lost ztrácí dech každým dílem, nejmarkantnější to bylo zhruba v polovině třetí řady, kde se nedělo vůbec NIC. Postavy chodily, jedna před ruhou měla tajemství, chodily, občas něco našly, chodily, pohádaly se, chodily a chodily. Navíc vše doplněno o ty nejnudnější flashbacky v historii televizního vysílání. Koukal jsem na to už jen ve víře, že na konci se to zas pořádně rozjede. No a celkem i jo. Poslední řekněme tři díly stály celkem zato, kdyby takové tempo držel seriál pořád, nebyl by důvod na něj nadávat. Flashforward v závěrečném dvoudílu byl moc povedený, i když fousatej Jack vypadal hodně trpaně. Navíc se začlo něco málo dít i na ostrově. Pominu-li černouška Walta a pomatence Lockeho, kterému už nerozumí asi nikdo, rozhodně si pochvalu zaslouží Charlie za to, že umřel, alespoň něco. Docela mě zajímá, cože bude náplní čtvrté řady, protože tahle samozřejmě skončila hodně otevřeně a vůbec není jasné, kolik lidí se nakonec z ostrova dostalo a hlavně, proč se tam Jack chce tak vehementně vrátit. Jen doufám, že to zas nebude dvacet nudných dílu na dva dobré.

A dostáváme se k tomu nejlepšímu, pohodové show Supernatural. Díky satanovi byla potvrzená třetí řada, která snad konečně přinese tolik slibovanou válku s démony. Celou dobu jsem v ní doufal už teď v závěrečném dvoudílu, ale bohužel, autoři buď neměli dost peněz, nebo si prostě to velké schovávají. Každopádně Samova smrt a Deanovo sebeobětování byly hodně silné momenty a tatík vylezivší z pekla taky potěšil. Ne už tak poměrně laxní sejmutí hlavního záporáka, přecijen jsem čekal trochu bombastičtější souboj. Uvidíme jaké to bude, až dorazí stovky jeho bratříčků a zkusí klukům Winchestrovcům natrhnout prdele. Ohánět se bude muset hlavně Dean, však už mu zbývá jen rok života a tak má celkem dost práce, jak získat svou duši zpět. No uvidíme, každopádně jestli se na nějaké pokračování těším opravdu hodně tak, je to Supernatural. Nehraje si na největší a nejzásadnější seriál všech dob (tím je stejně Buffy) ale chce jen bavit a to se mu daří.

Thirst

To vedro mne ničí. Źízeň, žízeň, žízeň. Hospody už skorem nestíhají hasit mé vyprahlé hrdlo a když přijdu večer domu v náladě na nějaký pěkný filmový objev, je žízeň zpátky. Respektive Žízeň, nebo ještě lépe Thirst, postarší australský horror s Davidem Hemmingsem v jedné z hlavních rolí.

Jakási nula ho na Čsfd okomentovala takto: "Horror o upírech." Mno je to sice pravda, ale přecijen si Thirst zaslouží trochu rozvést. Předně, ti upíři jsou nějací divní. Zuby si musí nasazovat kovové, rádi se opalují a jediné nadpřirozeno široko daleko jsou občas rudě svítící oči. No a tihle "obrácení upíři" mají po celém světě farmy, ve kterých pěstují lidi na krev jako dojné krávy. A v jedné takové farmičce se ocitá hlavní hrdinka Kate, podle upírských hlavounů jediná příbuzná Alžběty Bathoryové. Krvesajové ji chtějí převychovat k obrazu svému a to se jí moc nezamlouvá...

Thirst je zvláštní film. Má naprosto geniální, velmi stylový, úvod, podpořený úžasnou hudbou. Ale někde v polovině, kdy započne halucinační převýchova se to celé nějak vysere a do konce už film pořádně nenabere dech, i když pár dobrých scén se najde i později. Pojetí upírů a jejich dojnic je občas až legrační, ale naštěstí situaci zachraňují dobří herci a celkově pěkná technická stránka. Rozhodně tý hoďky a půl nelituju, ale po našlápnutém úvodu jsem čekal větší upírský nářez.

I'm back, baby

Čekání bylo utrpením, ale whatever, nebudeme to dál komentovat.

Obitus se vrací, aby vám, hromadám věrných fanoušků přinesl pravidelnou horrorovou stravu a hrstce závistivých chudáků další hřebíky do rakve. Přímo z Pinheadovy hlavy.

Za těch pár měsíců od doby, kdy jsem vám vysvětlil, jaké, že jsou nejlepší horrory roku 2006 se toho stalo hafo a počítám, že pokud mi vydrží mé opilecké nadšení, postupně to všechno zreflektuju. Tenhle krátký post berte jen jako malé navnazení ...ČÁST TEXTU PO VYSTŘÍZLIVĚNÍ VYMAZÁNA... A nezapomeňte, I am the Way!

Nejlepší horrory roku 2006

Původně jsem měl v plánu upozornit své věrné fandy na deset nejlepších horrorů letošního roku, ale ať jsem prolézal Imdb jak jsem chtěl, deset jsem jich prostě nenašel. To, že jsem z devíti set žánrově spřízněných filmů nebyl schopný vybrat méně než tucet opravdu kvalitních je z části způsobeno mou neskrývanou oblibou starých hrůzostrašných filmů a s tím spojenou ignorací současné produkce, zčásti je to ale zapříčiněno i zoufalým stavem horroru jako takového. Ten je sice od dob Sixth sense a The Ring na neustálem vzestupu, ale neuvěřitelná scénáristická nemohoucnost a s ní spojená absence originality nutí opravdového fandu nad současnými „peckami“ víceméně zívat. Proto se můj výběr omezuje na pět žánrově spřízněných filmů, které bych bez váhání doporučil každému, koho temný žánr jen trochu zajímá.

Slither

Slizký, krvavý, zábavný a béčkový až do morku kostí - takový je nejlepší horror letošního roku. Horrorová komedie tromáckého odchovance Jamese Gunna má vše, co v dnešní době filmům chybí, v čele s nadhledem a čistou radostí z natáčení, která čiší z každé nechutně slizké minuty snímku. Scénář přetéká hláškami, které pronáší naprosto geniální herecká sestava v čele s Nathanem Fillionem, Greggem Henrym a veteránem Michaelem Rookerem. Bonusem jsou povětšinou oldschoolové efekty a naprostá absence jakéhokoli poselství či jiných sraček.

The Woods

Po čtyřech letech od May se vrací Lucky McKee a s ním i ženská hrdinka v hlavní roli. Mysteriózní horror z prostředí internátní dívčí školy, zasazené do hlubokých lesů, neměl lehkou cestu na svět. Po mnoha odkladech a problémech s distribucí se nakonec dostal na DVD dokonce i k nám a teď je mou nesvatou povinností donutit vás si jej koupit. Po technicé stránce mu nelze vytknout nic až na pár zbytečných efektů, které s přehledem zastiňuje brada božského Bruce. Jediný, ale možná podstatný, nedostatek vidím v tom, (následuje drobný spoiler) že ani na konci není zřetelně vyřešena otázka barvy pubického ochlupení hlavní hrdinky.

Wilderness

Brutální a špinavá britská záležitost od režiséra výborného Deathwatch posílá bandu delikventů na opuštěný ostrov, kde na ně čeká trochu víc, než jen drsná příroda. Současná anglická produkce válcuje tu americkou především syrovostí, kdy jedno seknutí cepínem v The Descent vydá s přehledem za tunu rozervaných CGI těl v Silent Hillu. Druhou výraznou devizou nových britských horrorů jsou neznámí, většinou mladí, herci. Obojího je ve Wilderness dostatek a tak si každý fanda špinavé ostrovní hrůzy vesele chrochtá.

Ils

Černý kuň letošního roku pochází z Francie a horrorová atmosféra sálá už z jeho názvu – Oni – co může být tajemnějšího? O Ils jsem jako o jediném filmu z této pětice nevěděl vůbec nic, dokud mi jej Humanbeing nedoporučil, takže jsem neměl tucha, co očekávat. Dostalo se mi velice komorního horroru, který se skoro celý odehrává v odlehlém domě a jeho okolí a jehož jediné aktéry tvoří mladý manželský pár. Teda, kromě manželů tu jsou ještě samozřejme Oni. Bez důvodu útočící, nelítostní a tajemní. Pointa mne v tomto případě zastihla nepřipraveného a lehce srazila do kolen. Vynikající.

Sheitan

A Francie podruhé, tentokrát na buransko/satanskou notu. Sheitan možná není natočený nejlépe, určitě nemá geniální scénář a rozpočet jistojistě pokrýval především karavan a svačiny pro hlavní hereckou hvězdu, ale přesto si mě po několika minutách naprosto získal. A to především díky úchvatnému Vincentu Casselovi v hlavní záporné roli. Zapomeňte na "Pacičku" z Bratrstva vlků, šílený, rozcuchaný, kníratý obr v zasviněných holinách – to je životní role! Vincent a dobře zvládnutá závěrečná gradace vykopli jinak poměrně nezajímavý film až na páté místo mého letošního topu.

Tak, takové jsou nejlepší horrorové filmy letošního roku. Kde jsou Hory, kde jsou Hadi, kde je sakra Silent Hill, ptate se? No v prdeli, v zapomění, prostě někde, kde už se s nimi doufám nikdy nesetkám. Na nudné a špatné filmy totiž nemám náladu ani čas. A co vy? Jaký byl váš rok 2006...?

Abominable

"Naším cílem je vytvořit strašidelný vysoce kvalitní horrorový film, který zanechá v divácích dojem takovým způsobem, jak se to povedlo snímkům Re-Animator, Day of the Dead, Věc, Halloween a mnoha dalším... Chceme zachytit náladu Spielbergových filmů z konce 70tých a začátku 80tých let, stejně tak jak se to nedávno povedlo M. Night Shyamalanovi se Šestým Smyslem a Znameními, které odkazovaly na Čelisti, Blízká setkání třetího druhu a E.T. Navíc to bude trochu ve stylu Hitchcockových děl, ovšem laděné více do skutečného teroru."

Takhle se před dvěma lety chvástal režisér nového monster horroru Ryan Schifrin (českou verzi jsem bezostyšně ukradl ze Studny) a já vám dnes povím, jak moc měl tehdy pravdu. Vůbec. Z Hitchocka tam není samozřejmě nic, až na bezmocného chlápka na vozíku co by rád masturboval při šmírování mladých dívek. Naneštěstí to mícha odnesla dokonale a tak místo bohulibé onanie alespoň zachraňuje svým křikem studentky před big footem. S horroy 80. let to pak má samozřejmě společného ještě méně.

A o co jde? Kripl a blonýna ujíždějí/utíkají pře variací na yettiho, která má tu největší a nejsměšnější hlavu v dějinách novodobého monster horroru. Krev se nekoná, zabití jsou důsledně off screen a když už si myslíte, že nemůže být hůř tak přichází petiminutový monolog (ne, ten vtip s odkazem nezopakuju) o zlém světě, korunovaný hrdinovýma bleděmodrýma očima. Od úplné žumpy film zachraňují drobné role drsňáka Henriksena a krutě přehrávajícího imbecila Combse. Není to moc, ale v porovnání se zbytkem královská zábava. BTW jeden z obrázků u tohohle postu není přímo z filmu, ale google ho vyhodil mezi prvními a mně se líbí...