Mirrors

Alexandre Aja se během těch několika málo let své kariéry dokázal stát na poli filmového horroru pojmem. Nejprve uchvátil brutálním francouzským nářezem Haute tension, aby posléze využil chvilkového zájmu o svou osobu a přesídlil do Hollywoodu. Tady kývl na první slušnou nabídku, kterou byl, jak jinak v dněšní době, samozřejmě remake. Kopce, které mají oči sklidili, především mezi dospívající mládeží, slušný úspěch, i když někteří, včetně mé maličkosti, byli pojetím filmu více než zklamáni. Byla tam sice brutalita a několik povedených scén, ale absolutně to nefungovalo jako celek. Každopádně prachy se vydělali a tak mohl Saša sáhnout po dalším projektu. A zase remake. Na rozdíl od Hills jsem korejský film Into the Mirror neviděl a tak vás ušetřím srovnání, každopádně z důvěryhodných zdrojů vím, že nejde o žádný zázrak.

Zrod ani reklamní kampaň Mirrors jsem prakticky nesledoval a tak jsem film vkládal do mechaniky pouze s vědomím, že hlavní hrdina s čtyřiadvacetihodinovým ksichtem Keifera Sutherlanda v něm bude strašen zrcadly v jakémsi obchoďáku. V té době jsem ještě netušil, jak moc je předchozí věta pravdivá. Strašen je totiž pouze Keifer, na diváka se jaksi nedostalo. Ale postupně. První překvapení nastalo při zjištění, že onen obchodní dům je už desítky let zavřený po tragédii, která skončila jeho kompeltní incinerací. Teda, skoro kompletní, přežilo pár bubu figurín a hromada nerozbitných zrcadel. A právě v nich hrdina s nezbytným traumatem z minulosti vídá různé věci. Tolik k pospisu děje myslím stačí, ostatně nic moc dalšího už se tam stejně nestane.

Jak jsem už naznačil, Mirrors jsou velmi nestrašidelné, což při využití jedné z nejlépe fungujících propriet žánru pořádně zamrzí. Aja byl vždy lepší v budování napětí a brutální řezničině, než v decentní a pomalé stavbě atmosféry, což by vlastně ani tak nevadilo, kdyby tu bylo alespoň to napětí a krev. První chybí zcela, to druhé se omezilo na dvě nebo tři scény, z nichž zapamatování hodná je pouze jediná, odehrávající se v koupelně. Zbytek je dnešní klasický šedivý průměr. Ještě víc však celkový pocit z filmu sráží velmi dementní scénář, z čehož se bohužel pomalu stává trademark Ajových filmů. O občas podivných tricích (digitální plameny!) už raději ani nemluvím.

Když to tak po sobě čtu, přemýšlím, proč jsem vlastně Mirrors nakonec ocenil velmi slušnými třemi bodíky z pěti. Možná je to za onu zmiňovanou scénu, při které vám čelist padne až ke kolenům nebo snad kvůli skvělému Sutherlandovi, který je ve filmu jistě tím nějlepším. Ale nejspíš to bude prostě jen tím, že jsem chtěl zdůraznit fakt, že Mirrors jsou přeci jen zábavnější než Hills Have Eyes. A to už Saša prý dělá na další předělávce, tentokrát je na řadě Danteho Piranha.

Podzimní seriálová hrůza

Už je to tady. Letní sucha jsou nadobro pryč a na seriálovém poli vyklíčilo několik zajímavých semínek, která by mohla zaujmout fanouška horroru. Většinu práce za mě odvedl na Studně Humanbeing, když zpracoval zevrubný přehled toho, co nás do konce roku čeká. Jelikož Studnu všichni čtete, případně jste klikli na odkaz, který jsem fikaně připravil a ještě fikaněji tady opakuju pro ty neposlušné z vás, můžu přeskočit rovnou na osobní pocity a postřehy z těch TV show, která jsem se začátkem září začal sledovat. Tady na blogu věnovaném převážně horroru vynechám masturbaci nad skvěle rozjetou čtvrtou řadou Prison Breaku a přejdu rovnou k věci.

Prvním zářezem je nový projekt týmu stojícího za Six Feet Under s názvem True Blood. Hlavní hrdinka, toho času servírka, se v něm pohybuje ve světě, kde upíři díky syntetické náhražce krve koexistují s normálními lidmi. Takové soužití se samozřejmě neobchází bez problémů, které jsou v dosud existujících dvou dílech spíše jen tu a tam naťuknuty a doufejme že budou hlavní hnací silou seriálu. Protože jestli ne, hrozí, že se ještě více přitlačí na milostnou linii mezi hlavní hrdinkou (na blond odbarvená Anna Paquin) a celkem sympatickým upírem. A to by samozřejmě bylo špatně. Milí tvůrci, raději se zaměřte na hrdinčinu chopnost číst myšlenky, na specifické vlastnosti upírů jako alergie na stříbro, zvaní do domu - zdravíme Buffy, krev jako afrodiziakum a hlavně udržte počet obnažených ňader a rozervaných hrdel - zdravíme mou anonymní, lehce feministickou, fanynku. V případě, že se vám to podaří, zůstanu True Blood věrný a věnuju mu tu jednu hodinku týdně.

S tou hoďkou týdně to ale rozhodně nemá jisté zbrusu nový seriál z dílny J. J. Abramse nazvaný Fringe. Jde totiž o totální plagiát X Files, kde, bohužel, naprosto chybí nějaká přidaná hodnota. Sice tak soudím podle pouhého pilotního dílu, ale to směřování je tam dost silně cítit (i když kdo ví, z Lostu se taky vyklubala šílenost). V prvním díle jsme sledovali jak se agentka FBI a lehkovážný vědec (Joshua "Pacey" Jackson) dali dohromady při vyšetřování záhady letadla, které přistálo plné mrtvých, rozpouštějících se lidí. Podivný stav postihne i hrdinčina kolegu a nabíječe v jednom (není jím Jackson) a tak nezbývá než mluvit a pátrat a mluvit a pátrat a.....jo, je to trochu ukecané, ke konci jsem měl pocit že se nacházím v druhé hodině průměrného konverzačního eposu. Ten nezachraňují ani skvěle udělané mrtvoly a sympatické ústřední duo. Uvidíme, co přinese čas, ale jestli se Abrams neodpíchne od svého X-kového vzoru tak mu velký úspěch neprorokuju.

Minulý týden se taky objevila první epizoda příběhů davy milovaného hrdiny Dextera. Stejně jako v předchozích dvou řadách se začíná pomalounku rozjíždět několik příběhových linií, nejslavnější sériový vrah získává nové zkušenosti a zdá se, že jeho rodinný život nemůže být lepší. Jelikož mám rád sexy hlas Julie Benz, tak mi na rozdíl od Evilminda nevadí vysoký počet souloží, stejně jako kladně kvituji omlazující účes krásné Jennifer Carpenter. Děkuji autorům za načrtnutí slušného a Dextrovým kvalitám odpovídajícího protihráče a za tu poslední větičku těsně před koncem. Rozhodně se máme na co těšit a já můžu s radostí prohlásit, že podle prvního dílu si Dexter i ve třetí řadě uchová svou vysokou kvalitu.

Tak, to by bylo pro dnešek z našich seriálových novinek vše. Ovšem k tématu jako takovému se pravděpodobně brzy vrátíme, protože už za týden startuje čtvrtá řada Supernaturalu, což je vlastně taky vykrádačka X Files, ovšem dovedená takřka k dokonalosti a neopostrádající onu "přidanou hodnotu", která mi tak zoufale chyběla u Fringe.