30 Days of Night

Neviděl jsem jediný trailer, nečetl jsem jediný komiks a na 30 Days of Night jsem se těšil hlavně díky základní premise upírů někde uprostřed polární noci (jo, viděl jsem i Frostbitten, klid) a několika cool obrázkům. A moje nadrženost se rozhodně vyplatila. Tahle upířina se totiž povedla a když jsem před chvílí dělal miniaturní průzkum v historii subžánru, zjistil jsem, že tohle je dost možná nejlepší krvesajskej kus od dob From Dusk Till Dawn a to už je víc než deset let.

V čem je tak skvělý? Tak především je to skoro absolutní atmosféra, která z filmu sálá. I když sálá není asi to správné slovo, to se většinou říká o teple a atmoška 30 Days of Night je mrazivější než lůno průměrné návštěvnice karlovarského festivalu. Režisér, který má mimochodem za sebou pouze hloupou slátaninu Hard Candy, se pochlapil a připravil fandům nekompromisní zábavu. Narazil jsem na přirovnání k nejlepší horrorové povídce všech dob, Na dobrou noc, ale zas tak dobře se atmosféru vykouzlit nepodařilo, i když především v první půli tomu nebylo daleko. Z tohohle filmu prostě mráz, sníh a smrt přímo dejchá.

Druhým zásadním plusem jsou upíři. Od doby Jesse a Severina neměli v žádném filmu tak brutální charisma. Zapomeňte na přiteplalého Cruise olizujícího svého ještě teplejšího kamaráda Pitta, zapomeňte na plačícího Oldmana, tohle jsou upíři podle mého gusta. Brutální, nekompromisní a skvěle vypadající. Jejich boss hraný Danny Hustonem rozhodně patří mezi nejlépe stylizované horrorové záporáky nového tisíciletí (proto sem taky dávám jen jeho fotky).

Trochu ve vampířím stínu postává zbytek obsazení v čele s Joshem Hartnettem, který není v roli šerifa tak špatný, jak by se mohlo čekat. Přibral nějaké to kilo, od půlky filmu má vousy a tak už nevypadá jako patnáctiletej fanda comicsů. A když už jsem u obrázků, po druhém zhlédnutí filmu jsem si první knihu přečetl, tolik vyzdvihovaná výtvarná stránka mě nezaujala a změny, které scénáristé ve filmu udělali, jsou myslím jen k lepšímu.

Asi nejzásadnějším problémem téhle upířiny je příběh samotný, který je stavěný spíš na jednu obyčejnou noc, než na celý měsíc tmy a tak jsou skoky v čase celkem rušivé. Občas taky zatahá za uši některé z mouder, které hlavní postavy chrlí s až nebezpečnou kadencí. Často jsou to věty přejaté přímo z komiksu, takže to lze tolerovat. Ale to jsou asi jediné chyby, které v mých očích zcela mizí v porovnání se vším tím ostatním. Až uvidíte skvělé scény jako letecký záběr na likvidované obyvatele města, nebo pronásledování návnady, tak mi uvěříte. Jo a ještě jedna věc. Občas se můžete dočíst, že tenhle kus je velmi podobný Snyderovu Dawn of the Dead. Nevěřte tomu, 30 Days of Night je vynikající film.

Jason vs. Leatherface

V komiksech se vůbec nevyznám, prakticky veškeré vědomosti o nich jsem získal před mnoha lety, když je Pavlovský a Kopřiva opěvovali ve Score a Ikarii. Od té doby se po nich nijak výrazně nepídím, záměrně je nevyhledávám ani nestahuju, ale stane se, že se čas od času nějakej kousek na disku nebo v knihovně objeví.

A to je právě případ třídílné záležitosti vydavatelství Topps Jason vs. Leatherface. Válela se mi tu snad rok a tak když opět nešel net trochu jsem se začetl. No začetl, rozhodně nečekejte žádné filozofování, přecijen je to jen o setkání dvou slavných slasherových řezníků. A jak k něčemu takovému dojde?

Jasonovi vysuší jezero a on se shodou náhod ocitá na farmě, pro jejíž podivné osazenstvo obstarává stravu ještě podivnějsí chlápek v kožené masce. Místo očekávané přesdržkové si oba borci padnou do oka a Jason je kanibalistickou rodinkou okamžitě adoptován. Ale žádná idylka nemá dlouhého trvání a Jason se nasírá tak snadno...


Mno, příběh žádnej zázrak, je to poměrně nuda a zoufale tomu chybí vtípky, o které si podobná záležitost přímo říká. Takový poloamatérský čtyřstránkový komiks Michael Myers Vs. Jason Vs. Leatherface je mnohem vtipnější. Naštěstí má Jason vs. Leatherface jen pár desítek stran, takže to celkem rychle uteče. A je to hodně slušně nakreslené, obálky dělal Simon Bisley, kterého zná i takový komiksový ignorant jako já. A to už je co říct.