Fragile

Původně jsem měl dnes v plánu psát hlavně o tom, že Near Dark je nejlepší upírský horror, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Prozatím to tedy berte jako fakt, důvody dodám snad v brzké době, krvesajských horrorů jsem viděl opravdu hodně, takže mám s čím srovnávat. Hlavním důvodem, proč bylo téma nakonec změněno je film, který jsem dokoukal před pár minutami, loňská Filmaxovská pecka Fragile

Ve své nekonečné lenosti kradu popisek děje z této humanbeingovy novinky pro Studnu. Takže: Na ostrově Mann má dojít k uzavření dětské nemocnice. Místní úřady došly k závěru, že budova nemocnice, stará dobrých sto let, má nestabilní základy a může v blízké době spadnout. Po tři týdny trvá přesun pacientů do Londýnských nemocnic, jenže ten se nedaří podle plánu. Kvůli vytrvalé sérii bouřek nemůžou létat helikoptéry a v místě nemocnice se začíná dít něco podivného. Dětským pacientům se z nějakého nevysvětlitelného důvodu lámou kosti (odtud název Fragile - Křehký).


Nápad je to sám o sobě zajímavý, ale když dodám, že za jeho převedení na filmové plátno je zodpovědný Jaume Balagueró asi začnete tušit, odkud vítr fouká a proč se mi Fragile tak líbilo. Teda - začnete tušit, pokud jste viděli předchozí film tohoto režiséra, atmosférický horror Darkness. To byl kousek, který mě před dvěma lety naprosto dostal a Balagueró mi dokázal, že i u neasijské produkce se dnes dá opravdu bát.


Fragile a Darkness spojuje mnohem víc, než pouze osoba režiséra. Oba filmy se odehrávají ve starých domech, do kterých přijíždí ženská hrdinka (po Anně Paquin znova zajímavé obsazení, tentokrát seriálová Calista Flockhart). V obou filmech se při tvorbě atmosféry strachu pracuje především s kontrastem světla a tmy. A oběma filmům nechybí vkusná a logická pointa. Ze vzájemného porovnání vychází vítězně přecijen Darkness, ale je to maximálně o prsa Calisty Flockhart. Vzhledem k tomu, že filmaxovské horrory u nás pravidelně vydává Vapet nezbývá, než se těšit na DVD.

Technická

Všici, kteří pravidelně (stejně jako já) čtete Apačův Horror, chlast & rocknroll - další update nebude pravděpodobně dříve než za nějakých deset dní. Mr. Apache se stal obětí jakýchsi antispamovacích robotů a ma zakázáno tvořit. Ale on se vrátí...

Quetzlcoatl, Alyson, know-how a další

Už je to zas pár dní od posledního příspěvku, takže jsem se rozhodl něco málo sesmolit. Jak by řekl můj věrný čtenář a aktivní přispěvovatel v Hostelovské diskuzi, Le_Chuk - zkusím prodat nějaké to své hororknow-how, peace. Mám totiž dobrou náladu. Z repráků mi zní geniální OST Paula Giovanniho k neméně geniálnímu Wicker Manovi, už jsem prakticky přestěhovaný do nového bytu, dokoukal jsem dokumentek Bruce Campbell: Geek or Good?, dočetl Vampyros Apachos a k tomu všemu má krásná Alyson Hannigan narozeniny.

Nejvíce svého horror know-how jistě prodám hodnocením filmů, v tom jsem hodně dobrý. Bohužel uplynulé dny přinesly spíše zklamání. Basket Case byl ještě hodně povedenej, Frank Henenlotter má dost nezaměnitelný trashovitý styl, který mi docela sedí. Stejně jako v Brain Damage jde o soužití mladíka a nějaké podivnosti, tentokráte odoperovaného znetvořeného nadrženého dvojčete. To je přechováváno v košíku a když je vypuštěno, případně uteče, dokáže na svou velikost poměrně slušné kousky. Prostě další bizarní kousek s levnými pěknými efekty a viditelnou láskou k žánru.


Druhý horror tohoto týdne byl už o něco slabší, i když jsem si od něj sliboval hodně. Cohenův Q - The Winged Serpent, ve kterém obří létající plaz terorizuje New York, sliboval hodně. Stejně jako ve starším a lepším God Told Me To vykreslil Larry skvěle dusivou a neklidnou atmosféru velkoměsta, bohužel vyšetřování dostalo příliš prostoru zrovna na úkor Quetzlcoatla, jak se ještěr jmenuje. A to je škoda.


No a nakonec jsem si nechal zoufalost, od které pravděpodobně nečekal nikdo nic. Howling 4: The Original Nightmare je originální pouze ve schopnosti tvůrců neukázat déle než hodinu ve vlkodlačím filmu jediného lykantropa. Film je opravdu zoufale nudný a místy jej zachraňuje náznak atmosféry, kdy si John Hough pravděpodobně vzpoměl, že kdysi natočil i takové pecky jako je Legend of Hell House. A pak samozřejmě krvavý béčkový závěr, kdy se jeden z hrdinů nejprve zcela rozteče a poté znova složí jako vlkodlak, jediná opravdu světlá chvilka filmu.

Víc know-how už asi dnes neprodám, myslím že tahle dávka bude na někoho až až. Každopádně abych vás navnadil do budoucna: brzo bude stažený třináctidílný dokumentární seriál o studiu Hammer, na disku mi leží sborník statí Horror: The Film reader, mám přečtených pár Lovecraftů, Wuty maká na nové desce a tak...prostě máte se na co těšit. Peace.

Hostel

Hostel je v módě. Vědí o něm už i lidé, jejichž představy o horroru končí u Svatby upírů a je to jen dobře. O horrorech by se mluvit mělo, a zvláště o horrorech dobrých. A Hostel je sakra dobrý horror. Myslím si to nejen já, Quentin Tarantino a Takashi Miike, ale i řada návštěvníků IMDb, kde má v současnosti na horror velmi slušné hodnocení 6/10. Všichni ale víme, jak je to s horrorem u nás, takže vpodstatě ani není divu, že na naší malé imitaci IMDb je Hostel 140 nejhůře hodnoceným filmem. Proč?

1. Slováci nejsou schopni překousnout, že konečně někdo vykreslil tu jejich Ukrajinu takovou jaká je. Tj. malí cikáni žebrají na ulicích, na zábavách vyhrává Elán a Žbirka a policie si dělá co chce. Najednou se houfně urážejí a div by Eliho nelynčovali. Samostatnou kapitolou jsou pak Češi, kteří se chlubí tím, jaká to byla ohromná legrace, že to vlastně vůbec nebylo na Slovensku, ale v Česku a že vlastně to nádraží u Bratislavy je kousek od Prahy, hehe. Tyhle kecy jsem nesnášel už když Vin a Asii řádili v Práglu v rámci akce XXX.


2. Jak už na ČSFd správně napsal jakýsi Hellblazer - naprostá neznalost žánru a pokládání rovnítka mezi slova horror a strach. Exploitation jim prostě vůbec nic neříká, ti mladší si případně myslí, že je to nějaká sofistikovaná metoda masturbace a poté co dočetli až sem již houfně googlují s vidinou příjemě stráveného večera. Což je samozřejmě dobře, protože Google jim poví, co že to exploitation vlastně je. Jsou totiž i horrory, jejichž cílem je diváka znechutit, zneklidnit a celkově rozhodit. Horrory nebojící se ukázat všechen hnus, špínu a beznaděj světa na plné koule. Horrory, která se nebojí vytržených očí, hektolitrů krve, prostoduchého děje a cool vražedných postupů. Horrory jako je Hostel.


Ten, kdo pochopí, že horrory nejsou vždy jen o strachu a dokáže se přenést přes použití nám známých reálií dostane vynikající horror, v mnohém podobný australskému Wolf Creeku. Také má pomalý a dlouhý rozjezd, také znenáhla přechází ve velice intenzivní peklo a také končí pěkně stylově. Když k tomu připočtu pár nerušících vtípků a nějaká camea, skvělého Jana Vlasáka a naprosto ultimátní, i když prostorově nevelkou roli Josefa Bradny (The Butcher), vychází mi jeden z nejlepších horrorů loňského roku. Eli jede!

Upíři v Česku a hlavně na Nově

Před chvílí jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, že u nás i dnes žijí upíři. Sice jsem pořad nestihl celý, ale i tak děkuju Gangrenovi za upozornění, za tu jednu sms to rozhodně stálo. Sice jsem přišel o většinu Silverovy (návštěvníci FF bohužel znají) exhibice, ale stihl jsem alespoň druhou půli, ve které proběhlo seznámení s takovou typickou českou upírkou.

Klasická upírka v dnešních Česku má brýle, je lehce obézní, menší postavy a jediné co ji odlišuje od mojí sestřenice je nevkusné černé líčení. Pracuje na přírodovědecké fakultě UK jako kancelářská myška, sní o tom jak se bude živit pořádáním kulturních akcí a po nocích se celá v černém toulá po diskotékách. Když, jako každá správná upírka, dostane chuť na krev, zavola svému vychrtlému plešatícímu kamarádovi, navzájem se škrábnou do ruky a olizují vzniklé ranky.

Tolik asi k Českým upírům, ale nedá mi to, abych nepřihodil ještě jeden naštvaný postřeh. Jsou to právě takováhle nemožná asociální hovada, která v očích veřejnosti znevažují žánr a dělají tak debily nejen ze sebe, ale nepřímo i z normálních fanoušků horroru. Tihle lidé potřebují léčbu a ne propagaci v televizi. Každopádně pokud chcete inkriminovaný díl pořadu "Na vlastní oči" vidět, měl by se během týdne objevit tady.

Kabumei: The Art of the Sharpened Grenade

Nebojácní Ronny Yu a Jet Li zrovna dobývají svět svým kung-fu, ale já jsem na tohle nikdy moc nebyl. Většinou to baví jen během soubojů a příběhová vata býva neuvěřitelně tupá a nudná, přičemž vrcholem tohohle nepoměru je nejspíš thajský Ong-bak.

Pro mě je ideální sestřih několika bitek, zakončených nejlépe nějakou hodně brutální smrtí. Lámání nohou a rukou je sice fajn, ale pořád to tak nějak nebylo ono. Chtěl jsem víc. A přávě to víc nám přináší bojové umění Kabumei, které je rychlé, elegantní a za každých okolností smrtící a zábavné.


Kabumei vzniklo v 8. století v Číně, za vlády dynastie Han. Potulní alchymisté, hledající vzácné minerály se tehdy neustále setkávali s bandity a byli nuceni se bránit. Jelikož zákon v té době nepovoloval každému nošení meče, museli tito vyvinout jinou učinnou obrannou techniku. A tou technikou bylo právě umění Kabumei. Na krátký instruktážní film se můžete podívat tady.

Blogy? Blogy!!

Ještě před několika málo měsíci aby člověk pohledal česky psaný blog, věnující se alespoň okrajově horroru. Dnes je situace úplně jiná, bloguje skoro každý a většinou jde o kvalitní a zajímavé počtení, což nebývá u blogu zrovna zvykem. Holt fanoušci horroru nejsou žádná hovada a pokud ano, nezmůžou se na to napsat souvislý text.

Nejlepší je samozřejmě můj domeček, o tom, myslím, nemá cenu diskutovat. Ale hned v závěsu je pár potenciálně zajímavých projektů od lidí, kteří mají co říct. V první řadě je to můj, vpodstatě už dlouholetý, přítel a spolubojovník za rovnoprávnost horroru - Apache a jeho Horror, chlast & rokenrol. Tahle tři slova myslím dost přesně vystíhují hlavní charakterové rysy ostravského intelektuála a doufám, že mu elán do psaní vydrží. Bloguje od soboty, takže zatím má sil dost :).

Stejný vzhled má i, zatím trochu moc filozofující a málo aktualizovaný, 津波_X. Naštěstí vím, že Tryskové iksko má dosud (svým studiem) nezkažený filmový vkus, takže pevně věřím, že až přejde bolest zubů přečteme si u něj i něco víc, než že intelektuálky jsou povětšinou hnusné a namyšlené, to přeci každý dávno ví.

Kittenz lead the way - když někdo takhle nazve svůj blog a navíc ho vybaví přiteplale růžovým vzevřením, je buď hodně seběvědomej a má k tomu důvod, nebo studuje filmovou vědu. Každopádně Blážovi to píše dobře a texty o horroru jsou vynikající, navíc nejsou o nudném mainstreamu, ale mapují nejzazší skulinky horrorového žánru.

Krom těchto tří ještě pravidelně čtu jediný pro mne relevantní slovenský blog mého studnovského kolegy Trona a, i když vpodstatě nesnášim anime, rád zajdu i na stránky mého věrného čtenáře xMorta. Tak chlapci, teď jsem vám všem pěkně zvedl návštěvnost, tak nezapomeňte přiměřeně poděkovat a pokud jsem někoho opoměl je to buď proto, že o jeho stránkách nevím, nebo, a to je pravděpodobnější, že jsou jeho stránky nudné.

Omluva, oslava a oznámení

Omluvit se rozhodně musím všem Vám, kteří jste několik dní čekali na pravidelnou aktualizaci mého domečku, bohužel jsem byl prakticky odstřižený od celosvětové sítě a blogování ustalo. Naštěstí na mě věrní čtenáři zcela nezanevřeli, takže můžu v krátké době...

Oslavit další tisícovku na počítadle, což mne samozřejmě těší. Důvodů k oslavě je víc, jsem například uprostřed procesu stěhování do vlastního bytu, což je sice fajn, ale časově to celkem vyčerpává, takže aktualizace budou spíše náhodné. Taky jsem se stal jedním z adminů největšího českého serveru o filmových horrorech a
s tím souvisí...

Oznámení o drobných změnách, které to s sebou ponese. Předně, lehce se změní náplň blogu, informace o nových horrorech, trailery a podobná témata hledejte napříště primárně na Studně. Naštěstí zbývá literatura, muzika, seriály, komiksy a nakonec i o těch filmech občas vyplodím něco, co na Studnu prostě nepatří, takže můžete schovat kapesníky, nekončím - expanduju!