Seriálový podzim #1

Rok se s rokem sešel a na trackery se postupně vrací většina seriálových hitů loňska. Dneska se mrknu na dva kousky, které už mají za sebou minimálně jednu sezónu a každý si vybudoval dostatečnou fanouškovskou základnu. Vzhledem k časovému presu nejsem schopen sledovat vše co se mihne a zůstávám tak věrný hlavně ověřeným sériím. Na show, která letos začínala premiérově si posvítím až budu mít čas trochu víc tu novou seriálovou džungli prozkoumat.

Nejvíce očekávanou událostí byl bezesporu začátek druhé řady skvělých Heroes. A musím na rovinu říct, že tak neuvěřitelně slabej čajíček jsem nečekal. Sledujeme asi dvacet pět dějových linií se starými známými, ale i několika novými nesympatickými hrdiny. To by nebyla až taková hrůza, první řada fungovala z počátku stejně, jenže její hlavní silou bylo to, jak se hrdinové vypořádávali se svými nově nabytými schopnostmi. Divák je postupně s nimi objevoval a odhaloval tajemství, která se kolem jednotlivých postav vršila. Jenže ve dvojce už se všichni známe a pár nováčků, kteří se navíc nevyvedli už to nezachrání. Kapitolou samou pro sebe je příběh odehrávající se v historickém Japonsku. Děje se naprosto přesně to, co byste očekávali a navíc kdysi pouze nesympatický Hiro už absolutně přerostl v obtloustlého komika, který se motá sem a tam a občas o něco zakopne. Otec je na něj jistě hrdý. Jediné světlé momenty vidím v novém zabijákovi a samozřejmě doufám v razantní návrat Sylara. To, že Heroes možná dopadnou jako Lost naznačujě řada indicií...

Další mnou sledovaná show je na tom naštěstí mnohem lépe. Prison Break ještě více tlačí na pilu a je to opravdu síla. Totálně neuvěřitelné, totálně nepravděpodobné a totálně zábavné. To, že už se zase utíka z vězení mi vůbec nevadí, určitě lepší, než kdyby se opět pobíhalo celou Amerikou a postavy by se neustále náhodně scházely na letištích. Takhle se prostě jednou náhodně sešly za mřížemi a už to jede. Tvůrci ještě přitvrdili a pokud je v zakrvácené krabici na konci třetího dílu to co si myslím (a určitě nejsem sám), tak jim tleskám a mají mou plnou podporu do dalších podobně šílených dílů a řad. Herecky je to samozřejmě stále špička, které Heroes nemůžou sahat ani po okraj nově nabytých tenisek bývalého kapitána Bellicka. Uvidíme, co přinesou další týdny. Třetí sezónu rozjíždí pohodový Supernatural a samozřejmě se vrací i ten nejlepší - Dexter.

Season Finale

Tak mi skončily seriály. Během posledních čtrnácti dnů vyšuměly „strhujícím finálem“ všechna TV Show která pravidelně sleduju. A řeknu vám, bída s nouzí. Přeskočím hračičky jako vyměklého Earla, který už bohužel dávno není tak vtipný jako před nějakými patnácti díly a The Simpsons, kde zaujal hlavně předposlední díl jako svébytná variace na 24 hodin. Mrkneme se stručně na ty velké kousky, které se celou sezónu snažily připravit diváka na něco zásadního, aby to posledním dvojdíem většinou naprosto zabily. Předem upozorňuju na spoileroidní charakter příspěvku, pokud nemáte ty kousky dokoukané, tak raději nečtěte.

Největším zklamáním bylo jednoznačně Jericho. Seriál se před pauzou rozpliznul do rodinné soapopery, aby na to naštěstí po Vánocích zapomněl a soustředil se především na jednoznačný tah na bránu, ve které byla bitva o bytí a nebytí s New Bernem. Umíraly postavy, zbrojilo se a na pozadí se odehrával poměrně slušný špionážní příběh. Bohužel, v závěrečných dílech pouze probíhala eskalace a vyústění žádné. Smrt jedné z nejsympatičtějších postav byla sice zajímavým tahem, ale její provedení stálo za hovno. Navíc vše nasvědčuje tomu, že než opravdu dojde k pořádné přesdržkové, ve které by chcípaly desítky lidí, zasáhne armáda a bude po ptákách. Teda nasvědčovalo by, kdyby byla nějaká druhá řada. Podle neoficiálních ukrajinských stránek je Jericho pro vlažný zájem diváků odepsané. Je to trochu škoda, ale jelikož se do popředí neustále rvala hnusná kudrnatá SOPka se svou ukňouranou společnicí, případně nejhorší postava všech dob, matka která vše vyřeší a má srdce na správném místě, nevidím v ukončení seriálu až takovou tragédii. Škoda jen, že nestihli natočit nějakou tu pořádnou bitvu.

To nejúspěšnější show letoška, Heroes je na tom z hlediska budoucnoti mnohem, mnohem lépe. Nejenže bude samozřejmě druhá řada, ale vypadá to i na jakýsi letní spin off, takže fandové téhle xmeňácké variace se mají na co těšit. Těším se i já a to i navzdory faktu, že poslední díl stál celkem za starou bačkoru. Jednadvacet dílů vše spěje k monumentálnímu finále, kde budou chcípat postavy a možná zmizí ze světa většna New Yorku, aby nakonec bylo vše vyřešeno jedním píchnutím mečem a celkem nelogickým odletem. Do budoucna sice Hrdinové slibují další našlapané příběhy, někde je ukrytý záporák, kterému by Sylar mohl tak maximálně zavazovat kanady, ale to vyšumění byla opravdu podpásovka. Zase si neodpustím rýpnutí do Hira, kterého z mně nepochopitelného důvodu fandové adorují až na půdu, přitom je to hnusnej uřvanej žluťouch a mě samotnému výrazně kazí prožitek. Doufám že se v tom starověkém Japonsku, kam odletěl v posledních scénách zasekne a zůstane tam pořádně dlouho. Naopak pochavlu si zaslouží Peter, jeho postava se vyprofilovala opravdu pěkně a v budoucnu by z něj mohl být pořádnej tvrďák. K další řadě se každopádně upínám s nadějemi.

Lost ztrácí dech každým dílem, nejmarkantnější to bylo zhruba v polovině třetí řady, kde se nedělo vůbec NIC. Postavy chodily, jedna před ruhou měla tajemství, chodily, občas něco našly, chodily, pohádaly se, chodily a chodily. Navíc vše doplněno o ty nejnudnější flashbacky v historii televizního vysílání. Koukal jsem na to už jen ve víře, že na konci se to zas pořádně rozjede. No a celkem i jo. Poslední řekněme tři díly stály celkem zato, kdyby takové tempo držel seriál pořád, nebyl by důvod na něj nadávat. Flashforward v závěrečném dvoudílu byl moc povedený, i když fousatej Jack vypadal hodně trpaně. Navíc se začlo něco málo dít i na ostrově. Pominu-li černouška Walta a pomatence Lockeho, kterému už nerozumí asi nikdo, rozhodně si pochvalu zaslouží Charlie za to, že umřel, alespoň něco. Docela mě zajímá, cože bude náplní čtvrté řady, protože tahle samozřejmě skončila hodně otevřeně a vůbec není jasné, kolik lidí se nakonec z ostrova dostalo a hlavně, proč se tam Jack chce tak vehementně vrátit. Jen doufám, že to zas nebude dvacet nudných dílu na dva dobré.

A dostáváme se k tomu nejlepšímu, pohodové show Supernatural. Díky satanovi byla potvrzená třetí řada, která snad konečně přinese tolik slibovanou válku s démony. Celou dobu jsem v ní doufal už teď v závěrečném dvoudílu, ale bohužel, autoři buď neměli dost peněz, nebo si prostě to velké schovávají. Každopádně Samova smrt a Deanovo sebeobětování byly hodně silné momenty a tatík vylezivší z pekla taky potěšil. Ne už tak poměrně laxní sejmutí hlavního záporáka, přecijen jsem čekal trochu bombastičtější souboj. Uvidíme jaké to bude, až dorazí stovky jeho bratříčků a zkusí klukům Winchestrovcům natrhnout prdele. Ohánět se bude muset hlavně Dean, však už mu zbývá jen rok života a tak má celkem dost práce, jak získat svou duši zpět. No uvidíme, každopádně jestli se na nějaké pokračování těším opravdu hodně tak, je to Supernatural. Nehraje si na největší a nejzásadnější seriál všech dob (tím je stejně Buffy) ale chce jen bavit a to se mu daří.

Heroes

Další seriálová pecka letošního podzimu si bere hodně z geniálního Unbreakable a trošku míň ze skvělých X-Men. Základní premisa staví na tom, že náhodní lidé po celém světě u sebe z ničeho nic začnou objevovat zvláštní schopnosti. Ten umí létat, tenhle zase číst myšlenky, další tak trochu cestuje v čase... je toho hodně. A jak by vám řekl každý druhý strýček chvíli před smrtí, s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Pokud tedy nejste od přírody hajzl a nově nabytá schopnost vám pouze nedodala křídla.

Nápad by byl dobrý co další atributy? Příběh je minimálně hodně slušný, občas se to vleče, ale základní linie je poměrně jasná a v jednotlivých dílech se děj posunuje kupředu, což, jak se v poslední době ukazuje, nemusí být pravidlem každé Tv show. Zásadní nedostatek je v hereckém obsazení. Zatím jsem si v Heroes nenašel postavu, které bych vyloženě fandil, nebo ji dokonce měl rád. Zato je tam mnoho postav, kterým bych bez rozmyslu přál hodně brutální smrt. První místo v mém žebříčku herokriplů neotřesitelně okupuje příšerně trapný japonec Hiro, který je z nějakého důvodu mezi fanoušky seriálu v obrosvké oblibě. Teda alespoň co jsem zaznamenal v klubu Heroes na Okounu, když jsem ještě na Rybku chodil.

I přes nesympatické postavy (naštěstí to není tak tragické jako u The Host) a některé vyloženě zbytečné dějové linie (blondýna a negr) musím Heroes doporučit. Už třeba jen kvůli skvělému závěru jedenáctého dílu, ve kterém tvůrci dokazují, že se nebojí řádně přitvrdit.

Dexter

Chcete vědět, jaká je nejlepší TV Show letošního podzimu? Není to ani vyčpělý Lost, točící se stále na jednom místě, ani postapokalyptické drama Jericho, nejlepším seriálem podzimu a vlastně i celého letošního roku je jednoznačně Dexter. Že jste o něm ještě neslyšeli? Není divu, propagace veškerá žádná a čeští překladatelé byli k dnešnímu dni schopni vypotit pouhé dvoje titulky. Mě na Dextera poprvé upozornila osmdesátdvojka s tím, že by to mělo být dostatečně zvrácené, dokonce i pro mne.

Po dvou dílech jsem musel, ač nerad, přiznat, že i 82 může mít někdy pravdu. Nejen, že má Dexter mile úchylnou hlavní myšlenku, ale je i proklatě dobře natočený a zahraný. Jaké že je téma? Posuďte sami - hlavní hrdina je sériový vrah (!), pracuje u policie jeako specialista na krev (!!) , nemá emoce, ale snaží se je celkem úspěšně napodobovat (!!!), což je neustále komentováno jeho vnitřním monologem (!!!!). To všechno s sebou přináší množství zábavných situací, od nuceného vtipkování s kolegy, přes znuzelé postávání na pohřbu až po zoufalou snahu o alespoň jednu slzu při sledování romantického filmu s přítelkyní.


Když už jsem u té přítelkyně, těžko si pro člověka bez citů představit ideálnější ženu, než je několikrát brutálně znásilněná Rita s odporem k sexu. Ono vůbec všechny postavy jsou skvěle napsané a ještě lépe zahrané. Tak vynikající obsazení jsem snad u seriálu ještě neviděl. Vůbec nikdo mě tam nesere, dokonce ani ty dvě miniSOPky. Osobními favority jsou, kromě Dextera samotného, David Zayas jako Angel a Dexterova sestra Debra, kterou hraje divně krásná a vysoká Jennifer Carpenter, oba samozřejmě policisté.

Dnes mám za sebou šestý díl a musím říct, že s tím jak se rozvíjí hlavní dějová linie a hlouběji se seznamujeme s postavami je seriál pouze lepší a lepší. Kdybych vám měl za letošní podzim doporučit ke zhlédnutí jednu jedinou věc, je to Dexter

Buffy

Konečně to mám za sebou! Byly to náročné tři týdny, ale rozhodně to stálo zato. Dokoukal jsem kompletní Buffy a s klidným srdcem můžu prohlásit, že je to nejlepší a nejzábavnější hraný seriál, jaký jsem kdy viděl. V následujících odstavcích zkusím nastínit, proč tomu tak je, ale neděste se, pokud se mi to příliš nepovede a bude to celé nijaké. Svět Přemožitelky upírů je obrovský a já během svého pobytu v něm úplně zapomněl, jak blogovat. Na to totiž nebyl čas.

Čas je jedna z prvních věcí, které si během sledování seriálu všimnete. Je ho totiž proklatě málo. Jeden díl má něco přes 40 minut, dílů je něco přes 130 a nejlepší je samozřejmě sledovat je hezky plynule, jeden za druhým, bez větších přestávek. Po pár sériích už budete v Sunnydale jako doma, bohužel se pak v reálném životě poněkud rychle tenčí dovolená a vaše okolí trpí. Teda pokud nemáte tak skvělou přítelkyni jako já (už je na konci šesté řady).


V čem je tedy síla Buffy? Celý projekt stojí na dvou základních pilířích, které se navzájem velice těsně dotýkají. Jsou jimi postavy a scénář. Každý jen trochu významnější charakter prochází během seriálu rozsáhlými změnami a vývojem, takže na konci byste jen těžko hledali ty rozjuchané teenagery, kteří neměli v prvních dílech daleko ke kriplům z 90210. Všichni si na duši (pokud nějakou vůbec mají) nesou své hříchy, od sexu s nepřítelem a vraždy až po apokalypsu a stahování z kůže. Nikdo není bez poskvrny a v posledních řadách deprese tryská z obrazovky proudem.


Duchovním otcem Buffy a jejího spin-offu Angel je Joss Whedon. Nejenže přišel se samotným nápadem, ale osobně napsal a zrežíroval i nejlepší epizody a jen budu opakovat milióny fanoušků přede mnou – je to génius. Hlášky i celé rozhovory jsou naprosto brilantní, vrcholem jsou pak pro mě postavy Spika a Anyanky. Ukázky některých podařených hlášek a obsáhlé povídání od Jirky Pavlovského lze s trochou šikovnosti stále ještě najít na okleštěných stránkách DVDmagu, konkrétně tady. Podotýkám, pokud se vám tyto ukázky nezdají vtipné tak můžete na Buffy rovnou zapomenout, není to váš šálek čaje.


Mohl bych toho o Buffy napsat ještě mnohem mnohem víc. Mohl bych se rozepsat o tom, jak seriál postupně ztrácí nevinnost. O tom, jak ty hrozné bojové scény ke konci už vlastně hrozné vůbec nejsou. O tom, že miluji Alyson Hannigan, ale podváděl bych jí se Sarah. O tom, že správný poker se hraje o koťátka, nebo o tom, že zajíčci jsou ve skutečnosti odporní a smrtelně nebezpeční. A možná to i někdy udělám, k Buffy se rozhodně ještě vrátím, ale dnes už ne. Dnes končím.

N&D: Battleground

Nestává se často, abych psal o seriálu poté, co jsem viděl pouhopouhý jeden díl. Vlastně se to nestalo ještě nikdy, ale Bojiště z povídkového cyklu Nightmares and Dreamscapes: From the Stories of Stephen King si to jistojistě zaslouží. Ti, kteří trochu znají dílo Stephena Kinga asi vědí, že Nightmares and Dreamscapes je relativně novější povídková sbírka, která u nás vyšla rozdělená na dvě části. Já sám jsem četl pouze knihu první, nazvanou Dolanův cadillac a přiznám se, že mě dost zklamala. King dosáhl povídkářského vrcholu v Noční směně (k tomu se vrátím v některém z příštích postů) a v Dolanově cadilacu mě opravdu zaujaly snad jen dvě povídky.

Logicky jsem předpokládal, že seriál nazvaný stejně jako povídková sbírka bude čerpat náměty právě z ní. Naštěstí tomu tak není a v osmidílné sérii (podrobně na Studně) se objevují i povídky ze starších knih. A právě hned tou první je Battleground, která česky jako Bojiště vyšla v nedostižné Noční směně. Příběh je jednoduchý a řekl bych, že povídkové zpracování (literární i filmové) mu akorát tak padne. Nájemný vrah zlikviduje šéfa hračkářství a za tento, jistě bohulibý a prospěšný, čin se mu v jeho vlastním bytě pomstí armádička plastových vojáčků. Snad jsem neprozradil příliš, od svých čtenářů očekávám, že tohle prostě mají načtené.


Nejde ani tak o děj, ale o zpracování. Důležitou volbou autorů jistě bylo obsazení klíčové role vraha, kterou naprosto famózně zvládl William Hurt. Je dokonalý a věříte mu naprosto vše, od drobného udivu až po totální nasrání. Další výraznou zbraní v rukách tvůrců jsou speciální triky. Vojáčci nevypadají jako živí lidé, ale opravdu jako oživené hračky, přičemž ve chvílích, kdy je Hurt nevybíravým způsobem likviduje mne místy až mrazilo. Ranou z milosti je pak totální absence dialogů, což je nejenom zajímavé a efektní, ale má to pro Čechy i praktický význam. Battleground si určitě sežeňte, když zkusím srovnávat nesrovnatelné tak musím přiznat, že mě bavilo víc, než Kingova povídka.

Threshold

Já věděl, že se vyplatí psát blog! Včera mne kdosi oslovil na ICQ, neznám-li název konkrétního horroru. Na tom není nic zajímavého, občas se mi to stává, přecijen mám své know-how (hail to the Le-Chuck, baby). Zajímavé bylo, že místo zoufalého fandy numetalu, který za pár let dopadne takhle, mne oslovila dívka. Byla milá, vtipná a jak se posléze ukázalo i pohledna (nejen hrudni partie, ale tak nejak komplet). Samozřejmě, že se pouze chlubím, přecijen jsem zadaný, ale rozhodně rozhovor s takovým stvořením pobaví víc, než neustálé předstírání nadšení nad peněženkou vietnamské výroby, kterou si za směšně velkou částku pořídí váš padawan.

No nic, já jen, že už chápu, proč se najednou vynořilo tolik pokusů o blog, ale bez know how to nepujde, chalani. Teď už k tématu tohoto postu, ať jsem taky trochu seriózní. Threshold je další z nekonečné řady dnešních strhujících seriálů. Z obecného pohledu je jeho téma, mimozemská invaze, značně vyčpělé a k dokonalosti dovedené už seriálem Invasion, ale není tomu tak. Hlavní idea Thresholdu je taková, že emzáci neprovedou výsadek přímo, ale pošlou pouze jakousi zbraň/sondu, která pomocí zvukového signálu dokáže pozměnit lidskou dna a donutit ji k mutacím, vedoucím ke vzniku nového tvora.


Bodysnatcherovské téma také není žádnou novinkou, ale nápad se zvukem coby původcem nákazy je vynikající a skýtá různé možnosti. Co když se zvuk dokáže šířit pomocí mobilů, co když ho pustíte na diskotéce, co když slyšíte jen část zprávy? To jsou otázky, se kterými se vypořádávají hlavní hrdinové v prvních pěti dílech, které jsem zatím viděl.Když už jsem u těch hrdinů, proti mimozemské invazi stojí tentokrát speciální jednotka tvořená několika experty ve všemožných dovednostech a vedená Dr. Caffrey, která se specializuje na tvorbu scénářů pro zvládání krizí. Threshold je právě název scénáře, který radí, jak se vypořádat s mimozemskou invazí.


Jak je snad znát z předchozího textu seriál mě nadchnul, ale jelikož jsem pověstný svou brutální kritikou všeho a všech musím zmínit i nedostatky. Tím největím je asi absence opravdu výrazných charakterů. Žádný Locke, žádný Eko, jen skvěle připravený tým géniů, z něhož asi nejvíc vyčnívá (ehm) lilipután Peter Dinklage a možná ještě datovský Brent Spiner, ostatní klaďasové jsou jen šeď. Druhým velkým nedostatkem je fakt, že seriál je předčasně ukončený a koukání na něco, co nikdy nebude mít pořádný konec je poměně frustrující (fanoušci Lostu vědí o čem mluvím).

Super Supernatural

Zhruba před čtvrt rokem jsem tady Supernatural poměrně odstřelil s tím, že se jedná o příliš očividnou vykrádačku X-Files vhodnou maximalně tak k zahnání nudy. Dnes mám za sebou čtyři nové epizody a kompletní znovuzhlédnutí předchozích a musím říct, že jsem se v mnoha věcech mýlil.

Předně, podobnost s prvními řadami X-Files je sice zřejmá, ale i tak lze najít několik zásadních rozdílů. Ten největší je ve skutečnosti, že se absolutně nehraje na nějaké pochybnosti, konspirace v konspiracích jiných konspirací, ani není žádný z hrdinů nevěřící Tomáš. Příšery prostě existují a jde jen o to je vypátrat a zneškodnit. Tahle přímočarost je sympatická, jde přecijen primárně o to se pobavit.


Supernatural nepobaví samozřejmě jen tím, že jde přímo a bez zbytečných keců na věc, ale i tím, že je poměrně vtipný (především díky postavě Deana) a hlavně docela slušně strašidelný. Některé epizody jsou příjemně mrazivé a vůbec nevadí, že každá je vpodstatě variací na již viděný horror. Tenhle seriál totiž spíš než vykrádání konkrétních filmů čerpá ze všech oblastí žánru a používá jeho nejzákladnější a spolehlivě fungující témata. A mluvím tu o nefalšovaném horroru, takže zapomeňte na mimozemšťany, skřítky a podobnou neexistující havěť.


Poslední věc, která činí Supernatural zajímavým je, zatím těžko hodnotitelná, hlavní dějová linie, která se občas nenápadné vynoří na pozadí některých epizod. Tato naťuknutí naznačují, že půjde o něco opravdu velkého, ale težko říct, jestli celý ten hlavní motiv seriál nezabije tak, jako se tomu stalo u X Files. Zatím se spokojte s tím, že Supernatural prostě JE Super a začněte shánět první řadu.

BTW teď jsem koukal na plán filmových premiér a český distribuční název filmu Omen 666 je Satan 666, bizar.

Xombie

Flashové záležitosti jde v zásadě rozdělit do tří skupin. Nudné a otravné reklamy, kteých je plná například ČSFD, neumětelské, ale zábavné vtípky, sem patří třeba kraťásek Jason vs. Sadako a konečně originální a skvělé projekty, na kterých je vidět opravdový talent. A právě takový je horror seriál Xombie.

Vypráví příběh holčičky Zoe, která v postapokalyptickém světě plném oživlých mrtvol hledá svou rodinu. Naštěstí v tom není sama, ochráncem jí je opravdová hvězda seriálu, inteligentní zombie s ostře nabroušenou lopatou Dirge. Jeho první příchod na scénu v úvodní kapitole je něco úchvatného. Když už jsem u těch kapitol, jelikož Xombie je one-man projekt jistého Jamese Farra vzniká velice pomalu. K dnešnímu dni je k dispozici sedmá kapitola a v nejbližších měsících další asi nebude. Rozhodně se ale vyplatí zkouknout seriál celý, zabere to pár minut, kterých určitě litovat nebudete.

Invasion nadruhou

Následující příspěvek je lehce spoileroidní, takže by ho neměli číst seriáloví fanatici a těhotné ženy.

Jestliže jsem tady psal, jaký že je Invasion slušný seriál, po dalších třech dílech musím své hodnocení trochu poupravit. Je totiž vynikající. Od projektů s obdobnou tématikou (různé verze Invasion of Body Snatchers, Faculty, Puppet Masters) se liší v několika aspektech, kterými je myslím i překonává.

Předně - "transformovaní" jedinci si uchovávají vzpomínky, city, víru v Boha a podobně a nevědí (!!) cože se jim to přihodilo. To je myslím velké plus a dává to tak vzniknout konfliktům v obou táborech. Ne každý se se svým novým stavem lehce vyrovnává a ne každý z "normálů" vidí v "přeměněných" zrůdy. Trochu podobné to bylo i ve skvělém scifi seriálu "V", který jsem hltal jako malý kluk a kde jsem se poprvé seznamoval s takovými hereckými esy jako Marc Singer, Michael Ironside a Robert Englund.

Prostředí městečka postiženého hurikánem přestává být pro příběh tím nejdůležitějším, čím dál víc se zaměřujeme na několik hlavních postav, které naštěstí prochází neustále vývojem a vyloženě kladná je tu snad jen šestiletá holčička. Což mě přivádí k tomu, že Syndrom Otravného Parchanta přestává hrozit, i ten nejodpornejší teenager začíná být trochu sympatický a když málem zasune nejde mu nedržet pěsti.



Tenhle seriál (celkem slušné hodnocení na ČSFD) prostě každou částí nabírá na síle (díl Origin of Species byl geniální)a rozhodně byste mu při čekání na nové díly Prison Break měli věnovat pozornost. Mimo jiné třeba kvůli oficiálním stránkám, které jsou koncipované jako blog šílence Dava. Něco s podtitulem In Beero Veritas prostě nemůže být špatné...

Invasion

Když jsem před desti dny naznačoval, že seriál Invasion by mohl být to pravé scifistické , netusil jsem, jak moc se mi zalíbí. Sice nepřináší ani šílené příběhové zvraty, ani ultracool postavy, ale je napsanej dostatečně inteligentně a zábavně takže si mne každým dílem k sobě víc a víc připoutává.

Příběh je klasicky bodysnatcherovský, neznámá hrozba tentokrát přichází z vody, což je jedna z mála podobností se stejně starým seriálem Surface. Jinak je naštěstí vše mnohem lepší. Prostor, na kterém se děj odehrává je rozumně omezen na karanténou odříznuté městečko, postižené hurikánem. Právě ten spouští celý řetězec podivných událostí, provázaných s lidmi, kteří jeho řádění přežili v bažinách kolem města.

V každém seriálu se s postupujícími díly vykrystalizuje jedna, dvě postavy, které jsou dostatečnou zárukou, že se nebudete nudit. V Lostu je to Locke, nebo nověji ďábelský Mr. Eko, v Prison Break osvědčená dvojka Abruzzi a kapsička T-Bag. Invasion nikoho takového zatím (jsem u 8. dílu) nemá. Nejsilnějším charakterem je jednoznačně šerif Underlay (William Fichtner), ten má myslím v záloze ještě pěknejch pár překvapení. Stejně jako Invasion, doufám...

BTW jsou tu sice tři parchanti, ale celkem to jde, až na kluka, to je SOPka jak hrom, ten je na zabití.

Surface podruhé a (asi) naposledy

Když jsem tu předevčírem brečel nad tím, jaký ma Surface fajn námět a že ho do šedi průměru táhne hlavně zbytečná dějová linie na úrovni filmu Mac and Me, netušil jsem, jak moc se to ještě zhorší. Scénáristé totiž viděli i Free Willy a tak se náš čtrnáctiletý hrdina vydává k moři, aby.... Někdo by mohl namítnout, že spoiluju podstatnou a zajímavou část děje, ale mě jde hlavně o to vás odradit a varovat, protože tahle dějová linie je zajímavá asi jako sbírání kalendáříčků. Malé děti to pobaví, vy se uchechtnete, ale ztrácet čas byste tím nechtěli.

Přitom ten seriál má fakt potenciál, to tajemno kolem nově objevených tvoru je výborné. A poslední díl, který jsem viděl (1x08) končí opravdu zajímavě a dává tušit, že už v tom dalším možná... Jenže co je platné, že sympatická část hrdinů si svařuje vlastní ponorku, aby s ní sestoupili buhví kam, když většinu času koukáte na otravného kudrnatého parchanta, ktery se snaží dělat, že je smutny. A vůbec, dnes jsem dal první dil Invasion a to vypadá na jinačí kávu.

Surface poprvé

Kopr nade mnou dnes zvítězil na plné čáře, takže jsem se celej den válel a koukal na seriály. Když došel Supernatural vrhnul jsem se na další kousek - Surface. První čtyři díly přinášejí solidní tajemnou zábavu, tentokrát jde o invazi buhví odkud (teda já už to vim, ale to se vlastně nevylučuje). Klasicky sledujeme navzájem se proplétající osudy několika hrdinů, kteří přišli s tajemnými živočichy do kontaktu jako první.

A tady nastává problém seriálu - hned dvakrát se tu totiž vyskytuje SOPka (syndrom otravného parchanta). Rozmazlený syn hlavní hrdinky by ještě šel, ostatně nemá moc prostoru, ale zvídavý čtrnáctiletý kluk, chovající na zahradě mládě vetřelce je prostě trochu moc. A navíc má vlezlého zrzavého kamaráda. Zbylí hrdinové jsou celkem fajn, oceánoložka ma i dostatečně velkej talent (viz. foto). Zatím dám Surface ještě šanci, ale jestli se během několika málo dílu nesníží počet dětí na polovinu, nejlépe nějakou hodně nepříjemnou a nechutnou cestou, asi se o něj i přes slušné zpracovaní a atraktivní námět přestanu zajímat.

Supernatural

Prakticky každý díl největších seriálových pecek současnosti (24, Lost, Prison Break) končí nečím překvapivým a šokujícím, něčím co diváka nutí koukat na další díly, které na sebe většinou úzce navazují. Supernatural je jiný. Jednotlivé epizody tvoří uzavřené příběhy a hlavní dějová linie se odehrává na jejich pozadí.

A o čem to vlastně je? Během jediné noci se dvěma bratrům (Dean a Sam) naprosto změní životy. Matka i dům mizí v plamenech a otec je posedlý pátráním po tom, kdo, nebo spíš co, celou tragédii zpusobilo. Rozhodně to nebylo nic tohoto světa, a proto se logicky vydává pronásledovat nejrůznější přízraky a obludy s nadějí, že jednou narazí i na tvora zodpovědného za ničivé plameny, které mu vzaly ženu. Z jednoho ze svých "lovů" se však nevrací a je na jeho synech, aby zjistili, co se s otcem stalo. Dean se Samem tedy křižují USA a během pátrání po tátovi pokračují v jeho poněkud neobvyklé práci.

Supernatural působí v první řadě jako dost okatá vykrádačka X-Files, jen místo sympatických agentů FBI honí nadpřirozeno dva ne až tak sympatičtí mladíci. Především postava Sama si často říká o pěstí a chvíle, kdy se nejaký z protagonistů snaží o emoce jsou opravovým utrpením. Naštěstí se v Supernatural na city až tak moc nehraje, takže kvalita jednotlivých dílu stojí hlavně na tom, co bratři zrovna pronásledují. Protivníci jsou většinou klasičtí, od duchů a poltergeistů až po obyčejné mozkožravé brouky. Nejlepší díly se točí kolem různých amerických urban legends (má to vůbec českej ekvivalent?) jako Krvavá Mary nebo chlápek s hákem místo ruky, který po večerech likviduje nenasytné milence. Tyhle díly mají atmosféru a rozhodě stojí za zkouknutí. V některých, nejvíce právě Bloody Mary, je jasně vidět inspirace duchařskou vlnou z Asie.

Po prvních dvou dílech jsem chtěl Supernatural opustit jako další nepovedený klon X-Files, ale nakonec zvítězila má zvědavost a atraktivnost témat a poctivě koukám na každou epizodu. Navíc v té poslední, kterou jsem viděl (1x09) je několik zajímavých překvapení, která zdůrazňují hlavní dějovou linii a slibují, že by se to mohlo ještě pořádně rozjet.