úterý, října 24, 2006

Rest Stop

Určitě jste si už všimli, že jsem k horrorům poměrně tolerantní. Nevyžaduji sofistikovanou zápletku ani genialní triky a přesvědčivé herce, prostě mi jen stačí se dobře pobavit a to zvládám i u velkých ptákovin. Občas ale narazí mačeta na kámen a je zle. A přesně to se stalo před pár dny, kdy jsem se sebezapřením dokoukal nový americký horror Rest Stop, nejhorší žánrový počin letošního roku. Rozhodl jsem se udělat cokoli proti tomu, abyste si tuhle zhovadilost pustili a jedním z prvních kroků bude, že vám prozradím kompletní děj včetně pointy.


Tak, teď, když už jsou notoričtí odmítači jakýchkoli spoilerů pryč (doufám, že můj fanoušek Olda čte dál!) se můžu vesele pustit do příběhu. Ten je jednoduchý. Nicole uteče z domova a spolu se svým nabíječem Jeffem se rozhodnou začít nový život někde hodně daleko (název jsem zapoměl). Cestou na vysněné místo se zastaví na odpočívadle, Nicole si odskočí a když se vrátí, je Jeff i s autem pryč. Zanedlouho se zjevuje hlavní zloun, většinu děje schovaný ve velkém autě a pronásledující hlavní hrdinku. Ta se po zbytek filmu potácí mezi třemi lokacemi (toalety, kancelář a parkoviště) přičemž kromě vraha potkává i jeho minulé oběti, par minut s nimi vesele koexistuje aby ony poté bez zjevných důvodů zmizely. Taky se setká s nezbytnou proprietou všech buranských horrorů - úchylnou rodinkou s retardovaným dítětem. Rodinka samotná nemá s okolním dějem samozřejmě nic moc společného.


Ono vůbec s logikou je film trochu na štíru, v extrémně starém televizoru se objevují zaběry Jessova sexu s Nicole, přechody mezi lokacemi jsou víceméně náhodné, policista svou demencí zastiňuje všechny dementní policisty, které jsme kdy mohli v horrorech vidět a tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Nejhorší je ale absolutní absence atmosféry a napětí. Všechno už jsme mnohokrát a mnohem lépe viděli a kde není originalita těžko film zachrání jeden dobře ustřižený jazyk. Jo a ten závěr, vyvrcholení, pointa? Žádný se nekoná. Nic se nevysvětlí, film prostě skončí. Ale asi je to celé víceméně nadpřirozené.

Víc psát nehodlám, prostě další z dlouhé řady přímo na dvd točených horrorů, který sice vypadá trochu lépe než jeho amatérští bratříčci, ale je tak neskutečně nudný, neoriginální a zmatený, že ho nemůžu doporučit ani nejzavilejším nepřátelům. A že jich mám...

neděle, října 08, 2006

Near Dark

Ještě rozladěný (čti nasraný) z nové várky remaků jsem si potřeboval nutně spravit náladu. Něčím zásadním, bezchybným, něčím čemu nemůže ublížit ani tisíc předělávek, prostě něčím jako je Near Dark.

K téhle nevšední upírské záležitosti mám hodně osobní vztah. Kdysi jsem ji zachytil někde na satelitu a okouzlen atmosférou jsem pátral a pátral. Až o mnoho let později se mi podařilo odněkud z ukrajiny splašit slušný divx a po několika zhlédnutích jsem začal Near Dark šířit mezi pravověrné fandy horroru. Nebyl to lehký úkol, třetí film Kathryn Bigelow byl u nás prakticky neznámý, ale dnes už se můžu se spokojeným mručením pročítat kladnými hodnoceními na ČSFD.


Čím že je Near Dark tak zvláštní? Stejně jako wellsův tripod pevně stojí na třech pevných základech. Prvním je úchvatná vizuální stránka. Nikdy nikdo už nezopakoval takovou práci se světlem a temnotou. Dívat se na Near Dark je jako snít sen. K tomu nemalou měrou přispívá také geniální soundtrack od Tangerine Dream, které jsem objevil až mnohem později díky jejich práci na The Keep. Audiovizuální stránka prostě bere dech a je pro mne pravým filmovým uměním.


Posledním kouskem do skládačky je pak naprosto DOKONALÉ obsazení. Od krásné éterické Mae přes vpodstatě tragickou postavu Homera až po násilníka Severena. Nemá cenu psát jména herců, nejsou důležitá, až na pár vyjímek nestoudně upadla v zapomění. Ale nemohu nezmínit alespoň jednoho, herce, který na malém prostoru vystřihl jednoho z nejúchvatnějších upírů historie: Lance Henriksen a jeho Jesse je něco, na co se do smrti nezapomíná. A možná ani pak ne.


Ještě jedno přirovnání k Wellsovu románu se sem hodí, stejně jako emzáci nakonec dojeli na drobné a bezvýznamné bakterie tak i dokonalost jménem Near Dark dojela na pár bezvýznamných nicek. Rozhodnutím producentské firmy byla omezena propagace a Near Dark zůstal v době svého uvedení ve stínu Lost Boys. Malý úspěch v kinech ale nic nemění na faktu, jaký Near Dark doopravdy je. Dokonalý, jedinečný, nejlepší.

pátek, října 06, 2006

Zasraný remaky

Původně jsem chtěl dnes psát o úžasné Bavově antologii I Tre volti della paura, ale po přečtení téhle novinky na BD jsem to už nevydržel. Nepůjde o žádný rozbor situace, ani úvahu nad směřováním současného filmového horroru. Chci si jen jednoduše zanadávat.

Remaky jsou mor, nemoc která se v posledních letech rozlezla mezi scénáristy bez špetky talentu a nenažranými producenty. Živnou půdou jsou pak kina plná rozjuchaných teenageru, kteří bez elementárních znalostí hltají sebevětší kravinu plnou "cool digitálních efektů". Jakkoli je logické vysvětlení tohoto efektu jasné a pochopitelné, nikdy se s ním nesmířím a přeji všem zůčasněným hodně ošklivou a bolestivou smrt. Producentům za prznění nepřekonatelných klasik a ničení jejich dobrého jména, scénáristům a tvůrcům obecně za neschopnost vyplodit jedinou originální myšlenku a teenagerům za to, že jsou.


Začalo to celkem nenápadně, pominu-li občasnou (nezřídka kvalitní) novou adaptaci starší látky (Thing, Fly), zlo přišlo z východu, jak už tom tak bývá. The Ring rozpoutal celou žluťáckou tsunami a na obranu šikmookých hochů s malými penisy je nutné dodat, že originály jsou mnohdy geniální. Ne už tak to co z nich zbyde po nájezdu amerických přetvůrců. Dnes už je situace taková, že práva na remake se prodávají dávno před zfilmováním asijského originálu. A proč ne, když výdělek je při dvacetimiliónových nákladech jistý. Koho zajímá, že blitky jako Ring 2 nebo Grudge jsou koukatelné jen díky představitelkám hlavních rolí?


Ale producentům Asie nestačí a jedou dál: "Vždyť v Evropě točí také zajímavé filmy, co je trochu zjednodušit a přeložit? A proč vlastně překládat, vždyť i v u nás v Americe jsme nějaké ty filmy, co mají slavné jméno ale nikdo si je vlastně nepamatuje, natočili?" - A už to jede...Texaský masakr motorovou pilou, Úsvit mrtvých, Kopce mají oči, Hrůza v Amityville, Dům voskových figurín, Satan přichází!, či asi naprosté dno, Mlha. A další a další jsou v pořadí. Cage střídá své jediné dva výrazy (1, asi se brzo naštvu 2, nechapu to a asi budu smutný) v předělávce kultovní britské záležitosti Wicker Man, Rob Zombie se upsal Halloweenu, Pamela Voorheesová už jde pomalu fasovat kudlu, vynikající duchařina Changeling se už jistě těší na nový digitální kabát, stejně jako Ptáci či (a tady mi pomyslna kudla protrhla kapsu) upíři v Near Dark.

Rakovina v podobě předělávek prolézá horrorové podhoubí a ničí potenciální fanoušky dlouho předtím, než mají možnost poznat kvalitu originálu. Na závěr úryvky z několika komentářů ke sračče s hovadským českým názvem 3:15 zemřeš a drobný vzkaz jejich autorům: je mi vás líto.


"Musím říct že produkování horrorových remaků jde Michaelu Bayovi mnohem lépe, než třeba takovému Silverovi se Zemeckisem. Tohle mě skutečně pobavilo. Dávám sice takových 3 a 1/2 *, ale citím se příjemně horrorově nasycený. Hehe, tomuhle totiž vážně nic nechybý. Strašidelné atmosféra se dá krájet už od začátku, lekačka kdy sem v kině vyštěknul jak holka tu je taky a závěr, který standardně z plného počtu nějaký ten drobeček uloupne, protože se s ním tvůrci rozhodnou vypořádat tak trochu po hollywoodsku, taktéž! Doporučuju!"

"Solídny haunted-house horror. Pôvodnú verziu z roku 1979 prekonáva nielen modernejším technickým spracovaním, ale aj niekoľkými scenáristickými vsuvkami."

"Ne přímo vykrádání, ale inspirace scénami z mnohých hororů je patrná, originál neznám, ale tohle šlo (je to rozhodně lepší než třeba "Hide And Seek".)"

"Námetom mi to silne pripomenulo Darkness. Bubácky dom a psycho foter, ktorý nad sebou stráca kontrolu. Dúfal som že sa budem báť, lebo poslednou dobou mám k podobným filmom miernu nedôveru spôsobenú prehnanými očakávaniami (viď. Shutter). A bol som prekvapený! Depka funguje, strihy sú úžasné a to najdôležitejšie ATMOSFÉRA je a drži v napätí celý film. V podstate celý audiovizuál filmu funguje na jedničku a je ako sa patrí dark."

"To lepší co se v horrovém žánru za posledních 10 let zrodilo."