neděle, května 27, 2007

El Vampiro

Mexický horror je pro nás jedna velká neznámá. A přitom fazoložrouti jich mají na kontě pěkných pár stovek a v rámci světa tvoří hodně specifickou odnož. Většinou se v jejich hrůzostrašných příbězích prohání klasická monstra, která známe z anglosaské produkce a společnost jim velmi často tvoří tvorové ještě bizarnější, wrestleři. Z nich nejznámější je asi Santo, který si to v přesdržkové rozdal s horrorovými příšerami ve více než padesáti filmech. Kromě takových šíleností, které jsou asi pro běžného čecháčka neuchopitelné mají ale mexikánci na kontě i řadu zajímavých a zábavných horrorů, nejčastěji gotického ražení. Jako například El Vampiro z roku 1957.



Příběh není ničím objevný. Mladá dívka se vrací do rodného sídla a společnost jí dělá pouze doktor Enrique, který tam má své vlastní poslání. Její domov je sužována řáděním upírů, kteří postupně likvidují celé osazenstvo. Tajemství je pomalu odhalováno aby vyústilo naprosto klasicky. Co je na El Vampiro zajímavé je zpracování, v duchu starých universalovských horrorů. Režisér Méndez má poměrně slušný cit pro atmosféru a tak nechybí valící se chomáče mlhy, bledé upírky v dlouhých černých róbách, burácející hudba a skvělá hra světla a stínů. Ta jakoby napovídala, jakým směrem se bude světový horror ubírat v nejbližších několika letech, když se velmi přibližuje Bavově La Maschera del Demonio, i když samozřejmě nedosahuje jejich kvalit. Trošku problém mi, kromě šablonovitého příběhu dělala mexická touha propasovat do filmu humor stůj co stuj, tady hlavně v postavě „vtipného“ doktora. Bez něj by to bylo mnohem působivější a ani by nevadily primitivní triky jako netopýr na vlasci. Pro fandy gotického horroru a průzkumníky obskurnějších zakoutí kinematografie je přesto El vampiro zajímavým úlovkem do sbírky, který až tak moc nenudí.

1 komentář:

Olda řekl(a)...

Uz jsem se bal, ze to tady na dobro usnulo :o))))