neděle, června 10, 2007

Quatermass ve filmu

Postava anglického gentlemana, vědce, který tak trochu všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče je v britské scifi jednou z nejklasičtějších. Vzpomeňmě Dr. Who, kterému se zatím, až na jeden kus s Peterem Cushingem, úspěšně vyhýbám. Takový vědec většinou bojuje rovnou o záchranu celé planety, nejčastěji před nějakým tím šmejdem z vesmíru a místo svalů a zbraní používá svůj mozek. A přesně takový je Bernard Quatermass, hrdina několika celovečerních filmů, řady televizních sérií a rozhlasové hry.

Já se hodlám zastavit u prvních tří filmů, které byly v podstatě celovečerními verzemi prvních tří seriálových řad. Všechny byly natočeny pro milované anglické studio Hammer a všechny jsou svým způsobem zajímavé, i když kvalita jde, jak už to tak bývá, se stoupající číslovkou za názvem filmu přeci jen dolů.

První díl, kvůli propagaci, která stavěla na X-kovém ratingu, nazvaný Quatermass Xperiment, vznikl v režii zkušeného hammeráka Vala Guesta a roli profesora Quatermasse si v něm střihnul zpočátku nevýrazný Brian Donlevy. O co jde? Na Zemi se vrátí raketa, ale místo původní tříčlenné posádky je na palubě pouze jeden astronaut, navíc v hodně špatném stavu. Profesor postupně odhaluje tajemství letu, spojené s neznámou formou živé energie, která zapříčinila přerod přeživšího astronauta ve vraždící monstrum. Jednička je jednoznačně nejpovedenější a zaujme trochu odlišným přístupem k tématu, než jaký měla většina především amerických scifáren té doby. Jde totiž o naprosto vážně pojatý a temný příběh, který ani dnes nepůsobí směšně. A to je v případě vědeckofantastického filmu z padesátých let až malý zázrak, obdobný mě napadá asi už jen Incredible Shrinking Man, i když ten je samozřejmě kvalitativně mnohem výš.

O čtyři roky se vrací stejný tým, aby v díle neoriginálně nazvaném Quatermass 2 čelil invazi uchvatitelů těl. Téma jistě lákavé, bohužel příběh je místy až moc rozvleklý i když výsledný produkt se hodně blíží prvnímu dílu. Atmosféra paranoie a neklidu, která je vždy v uchvatitelských filmech tím nejdůležitějším, vystrkuje růžky sice pouze místně, ale přesto někdy s až udivující intenzitou. Velkým plusem je i megalomanský závěr s obřími "věcmi z vesmíru". Dvojka tedy ostudu svému předchůdci nedělá, ale téma mohla využít určitě lépe.

Na další filmový díl se ve studiích hammeru čekalo dlouhých deset let. Quatermass and the Pit přišel s mnoha změnami. Na režisérské stoličce se usadil ostrílený veterán Roy Ward Baker, roli profesora převzal fousáč Andrew Keir a obraz se nám pěkně vybarvil. Tentokrát se příběh roztáčí okolo mimozemské lodi, nalezené pří výkopech v Londýnském metru. Nejde o žádný doslovný boj s emzáky, ale spíš pouhé výzkumy a hrátky s telepatií za účelem zjištění toho, proč že tu kobylkám podobní alieni vůbec přistávali. Bohužel, absence akce (teda krom závěru) je znát až moc a film tak sklouzává ke konverzačce ještě víc než jeho předchůdci. Quatermass and the Pit je z těch tří, které jsem během víkendu zhlédnul jednoznačně nejslabší, ale i tak myslím že hlavně mezi fandy klasické scifi si najde (a on už našel) dost příznivců.

Čtvrtý film, The Quatermass Conclusion, vznikl sestříhem seriálové řady nazvané jednoduše Quatermass (1979). Za pár dní ho budu mít doma, takže pokud bude alespoň trochu stát za to, doplním tenhle článeček o další hodnotné postřehy.

1 komentář:

dicious řekl(a)...

jasnej carpie, ridley, david c. ale co takhle si dat originalni epizody ( i kdyz tohle je jedna z mala veci co se hammeru povedli)? viz http://www.youtube.com/watch?v=Lln3FaVPuR4&feature=related&fmt=18 ...