Krokodýli nadvakrát

O tom, jak nebezpečné je koupání v řekách severní Austrálie by vám mohl vyprávět každý biolog. Zeptejte se třeba takového Steva Irwina, beztak se s ním většina z vás brzy uvidí. Je teda s podivem, že do tohohle krokodýlího ráje nebyl až donedávna zasazený žádný pořádný ekohorror. Naštěstí se v loňském roce našli tři nadějní australští tvůrci, kteří tuhle zásadní chybu napravili více než dobře. A to hnedka ve dvou filmech, které jsou si námětem podobné jako vejce nějakému trochu jinému vejci a přesto jsou ve výsledku velmi rozdílné. Oba začínají tím, že se skupinka turistů nechá vyvézt na "dobrodružnou" plavbu po řece, ve které ještě příliv dokáže udržet slanou vodu. No a oba pokračují tím, že jejich lodičku převrhne slanovodní krokodýl a odřízne je na nějakém špatně opustitelném místě. A v obou se nakonec najde nějaký ten hrdina nebo hrdinka, kteří se, pořádně nasraní, krokoušovi postaví. A tím veškerá podobnost končí.

První kousek, distribučními problémy zavalený Rogue má na svědomí vycházející horrorová hvězda Greg Mclean, autor vyvedeného buranského kousku Wolf Creek. Už v něm jsem si všiml skvělé spolupráce s kameramanem Gibsonem, který v Rogue naprosto kouzlí. Hodně mu v tom pomáhá nádherná australská příroda, která má na výsledný zážitek minimálně stejný dopad jako onen obří krokodýl. Ten si ostatně dává na čas a podobně jako ve Wolf Creeku i tady si minimálně půl hodiny počkáme, než se začne něco dít. Naštěstí se během toho prostoje seznamujeme s převážně sympatickými hrdiny, takže není až tak moc času na nudu. Ostatně, to čekání se vyplácí, protože croc je udělaný suprově a chová se většinu času tak jak by měl, což je příjemná změna ve srovnání se sprinterem v jinak skvělém Primevalu. Trošku mi v závěrečnbé dvacetiminutovce neseděla Ashovitost :) hlavního hrdiny, ten přerod sice nebyl tak výrazný jako v Ajových Horách co se rády dívají, ale přeci jen srážel uvěřitelnost celého snímku hodně do kolen.

To druhý kousek, nízkonákladový Black Water je co do reálnosti mnohem vyváženější. Aby taky ne, údajně je natočený podle skutečné události. Jestli je to pravda, tak exkurzi do Austrálie rozhodně nedoporučuju. Skupinka přeživších je v tomhle případě pouze tříčlená, takže logicky nemůžeme čekat žádnou velkou vybíjenou. Krokodýl, který je ohrožuje není ostatně žádný velký macek, síla filmu totiž není v tom kolik má zabiják metrů a zubů, ale ve faktu, že hrdinové jsou chyceni na stromě, ze kterého se suchou nohou nedostanou. A ve vodě samozřejmě čeká věčně hladová ještěrka. Oba režiséři museli tudíž vsadit spíš na psychologii postav a budování napětí, což se jim občas daří a občas ne. Když už potřetí vidíme, jak se uječená ženská snaží dostat do několik metrů vzdáleného člunu, začínáme se pekelně nudit. Naštěstí je film dlouhý tak akorát a několik povedených záběrů spolu s opět více než zajímavou přírodou dokáží ony nášlapné miny nudy celkem spolehlivě likvidovat.

Australská krokodýlí vlna těmito dvěmi příspěvky pravděpodobně skončila a nezbývá než doufat, že nepříjdou sequely, které by stejně jako v případě spřízněného Lake Placid udělali z tématu kašovitou hmotu ne nepodobnou fekáliím. Každopádně, jak Rogue tak Black Water mohu s klidným srdcem doporučit jak hltačům zvířecích horrorů tak i všem ostatním divákům, kteří mají krevní skupinu jen trochu podobnou té mojí.