León Klimovsky: La Saga de los Drácula

Původně jsem měl v plánu seznámit vás se současnou nejlepší horrorovou DVD řadou, ve které BCI postupně sype na trh klasické španělské kousky převážně ze sedmdesátých let. Skáčou po nich samozřejmě především fandové Paula Naschyho (zajímalo by mě, kolik čechů kromě mne a Cabala má doma tuhle řadu kompletní), ale mimo slavné horrory s touto megahvězdou občas vydají i nějaký ten méně známý kus. A jelikož je už dost pozdě, místo celé řady se mrkneme právě na jednu takovouhle polozapomenutou (čti u nás nikdy neobjevenou) podívanou - La Saga de los Drácula (The Dracula Saga).

Její příběh je poměrně prostý a jak už tomu tak u eurohorroru bývá, není silnou stránkou filmu. Vypráví o pokračovatelých Draculova rodu, kteří žijí v jeho hradě a čekají na potomka, jenž by jim vrátil zašlou slávu. Toho nosí pod srdcem vzdálená příbuzná, která se po dospívání v cizině vrací i s manželem na rodnou tvrz. Samozřejmě jsou oba trochu překvapení, že jejich nejbližší jsou upíři, ale rasismus je špatný, áno, takže se nakonec tak nějak dohodnou. Víceméně. Ostatně to uvidíte sami, až si DVD pořídíte, i kdyby to mělo být jen kvůli naprosto nádhernému kreslenému coveru.

Nádhernými přebaly a vůbec vynikajícím technickým provedením jak obsahu tak všeho okolo se vyznačuje celá řada. Ale o té dnes mluvit nesmím, zakázal jsem si to přeci už v úvodu. Takže zpět do Transylvánie. Tam se štábem při natáčení řádil León Klimovsky, který film postavil na nezaměnitelné atmosféře a opravdu se mo to podařilo. Aby taky ne, v roce 1972 byl na vrcholu tvůrčích sil a často tehdy proháněl po lesích Waldemara Daninskyho a dal tak vzniknout řadě nezapomenutelných kulťáků. Naschy sice v tomhle konkrétním absentuje, ale ono to až tak nevadí, krásná hlavní hrdinka příběh celkem utáhla a když už to drhno, podržela ji tu odhalená koza, tu zmutovaný upír-kyklop, prostě španělská klasika, kterou bez váhání doporučuju všem hledačům raritních kousků, kteří upřednostňují atmošku na úkor všeho ostatního.

Kuk.