Amando de Ossorio: Malenka

Ve svém pomalém, ale o to důkladnějším, pátrání po kořenech evropského filmového horroru jsem, jak jste si asi všimli, zakotvil v raném Španělsku. Dnes, stejně jako včera, mi v přehrávači zakotvil jeden z praotců zakladatelů, Amando de Ossorio. Na rozdíl od Las Garras de Lorelei se ke mně Malenka dostala v jakémsi bootlegovém vydaní, kdy na dvd byl pouze film a to ještě v poměrně otřesném přepisu. No co, řekl jsem si, jednou chceš být nejlepší, musíš trpět. A trpěl jsem, i když pouze kvůli technické stránce, ta obsahová mě totiž celkem potěšila.

Malenka (AKA Fangs of the Living Dead) je příběhem dívky, která zdědí opuštěný starý hrad, aby po příjezdu zjistila, že sídlo nejen že není opuštěné, ale že jeho obyvatelé, včetně rodného strýčka, jsou nějací divní. Nejraději by ji celou noc líbali na krk a nad ránem se vždy s unaveným výrazem plouží do sklepení. Teď už by i průměrnému studentovi filmových věd mohlo dojít, že její noví kamarádi jsou upíři a milé dívce a jejímu snoubenci jde o holý život.

Už brzo vás přestanu unavovat tím jak jsou příběhy u španělských horrorů nedůležité a jak všechno stojí na atmosféře, myslím, že už jste si to snad dostatečně uvědomili. Ale pokud náhodou ne: příběh Malenky není příliš objevný a důležitý, celý film stojí na atmosféře. A ta je famózní. Nevím jestli je to použitým materiálem, drogami které si Ossorio vzal nebo jde o pouhou náhodu, ale výtvarně se Malenka velmi blíží raným barevným kouskům Maria Bavy. Což je samozřejmě dobře a tyhle barevné orgie, kdy se chodby barví do modra a fialová je běžnější než bílá, jsou podbarveny krásnou muzikou v jejímž rytmu se plátnem procházejí neméně krásné herečky (Anita Ekberg!).

Ony se tu samozřejmě najdou i chybky. I když jsem měl verzi, která -spoiler- nekončí jako Mark of the Vampire -konec spoileru- tak mě rychlý a nablblý závěr hodně zklamal a tupost příběhu byla občas trochu moc i na mne. Ale co se dá dělat, ne každý eurohorror musí nutně být dokonalým dílkem, některé mohou být jen lehce nadprůměrné.