The Ruins

Partička amerických vysokoškoláků (sředoškoláků, turistů), kteří si přijeli o prázdninách do Mexika (dosaďtě libovolnou jinou rozvojovu zemi) vypít hlavy a uhnat nějakou tu pohlavní nemoc, se vydává do nitra džungle (hor, lesů) pod vidinou lákavého dobrodružství, na které byste v turistických průvodcích nenarazili. Kolikrát jen už jsme viděli horror se stejným, nebo podobným námětem? Z poslední doby nelze nevzpomenout například nepovedené Turistas, nebo dnes už ukrajinskou klasiku, Hostel I & II. Správně jste vytušili, že The Ruins jsou dalším z rodiny těhlech cestovatelských příběhů. A jak správně tušíte i nadále, nejde o příběh jen tak obyčejný, protože jinak by jsem se jim ve svém domečku nevěnoval.

Vše sice začíná naprosto klasicky (študáci, střední amerika, chlast, výlet), ale už po půl hoďce se i s hrdiny ocitáme před Mayskou pyramidou, porostlou nějakou podivnou liánou. A jen co se jedna z hlavní představitelek dotkne nohou oné rostliny, vynoří se z lesa hromada buranských domorodců, kteří dosti nevymlouvavě vysvětlí studentům, že z pyramidy už cesta nevede. A když nevede z pyramidy, je tedy třeba šplhat na pyramidu. Tam se válí pár ohlodaných koster a jedna hodně hluboká díra do nitra stavby...

Nebudu dnes za velkého tajnůstkáře, někteří z vás četli knížku, jiní zavítali na pomobázi, každopádně největší kouzlo Ruins je v záporákovi. Zlo totiž představuje právě ta podivná liána, která porůstá pyramidu a věřte mi, že naše rosnatky vedle ní vypadají jako ubozí vegetariáni. Tak krásné botanické téma mne samozřejmě naprosto nadchlo, jelikož kytičkových horrorů je opravdu poskrovnu. Kytka je opravdu hladová a s ničím a nikým se nepáře, stejně jako tvůrci, kteří se nebojí jít několikrát do slova a do písmene na kost. Zaručuju vám, že tak povedenou scénu jako je amputace nohou jste už dlouho neviděli.

The Ruins mají ale ještě jedno velké plus. Tím je obsazení, častý to kámen úrazu levnějších horrorů. V porovnání s výše zmíněnými Turistas jde o nebe a nudy. V Ruins jsou všechny (!) postavy sympatické a jejich utrpení s nimi prožíváte, místo abyste jim ho, jak už tomu tak bývá, přáli. A to je opravdu velká změna, na kterou nejsme z filmů plných umírajících američanů zvyklí. K absolutnímu zážitku tak schází pouze logičtější chování a hloupější květina, ale ani jedno až tak moc nevadí.