Fear Itself

Masters of Horror byl vynikající seriál. Micku Garrisovi se před pár lety povedl husarský kousek, kdy prosadil volnou horrorovou sérii, která by dala prostor opravdovým legendám, jejichž věhlas v posledních letech upadal pod náporem novodobých levných řezníků. Jasně, ne všechny epizody byly dokonalé, ale možnost vidět na obrazovkách nová (a necenzurovaná) díla tvůrců jako Gordon, Argento nebo Carpenter vynesla celému projektu v mých očích absolutní hodnocení. Poslední jmenovaný pán pak svým Cigarrete Burns jasně ukázal, jak má vypadat dokonalý horror. Jenže mistři po dvou sezónách skončili a to Garrisovi zřejmě nedalo spát. Přišel tedy s jakýmsi nepřímým pokračováním, nazvaným Fear Itself. No, nakonec proč ne, čím více prostoru schopní tvůrci dostanou, tím lépe. Jenže...

Jenže, i když se mu podařilo pro projekt získat poměrně zvučná jména, zas tak moc prostoru se jim nedostalo. Na rozdíl od Masters of Horror je totiž Fear Itself točený pro NBC, takže výsledek musí být koukatelný bez následků i pro děcka. Tím se eliminovala jedna z předností Masters, nekompromisní svoboda a s ní související brutalita většiny dílů. Na krvi sice dobrý horror nutně nestojí, ale když jsou prakticky všechna zabití offscreen, tak to zamrzí. S tímto omezením jakoby se ale vytratil i entusiasmus jednotlivých režisérů, jejichž rukopis byste v zatím uvedených dílech hledali jen těžko.

Do dnešního pátku byly odvysílány čtyři epizody. Hned ta první, The Sacrifice od režiséra, který zatím k žánru příliš nepřičichl, byla celkem povedená. Partička zlodějů tu ve starém domě bojovala s velmi efektním upírem v atmosféře ne nepodobné třetí Ginger Snaps. Lehký nadprůměr, řekl jsem si a těšil se na další díl. Ten pod názvem Spooked natočil můj oblíbenec Brad Anderson (nedá mi to, abych u něj opět nezdůraznil dokonalé Session 9) a zklamal na celé čáře. Příběh poldy, kterého straší hříchy minulosti byl sice natočený velmi zručně, jako ostatně zatím všechny epizody, ale po strachu ani památky a pro Andersona typická paranoidní atmoška se neukázala ani na vteřinu.

Zážitek z druhého dílu mě lehce znechutil, ale jelikož režisérem trojky je Ronny Yu, těšil jsem se na odlehčenou akční jízdu ve stylu Freddy vs Jason nebo alespoň Bride of Chucky. Bohužel, zápletka Family Mana se záměnou duší byla okoukaná už v době, kdy Ronny ještě snil o kariéře slavného režiséra a očekávaná, i když vyvedená, pointa to celé jen podtrhla. Když už se u Fear Itself nebudu bát, mohl bych se alespoń pořádně zasmát, doufal jsem s vidinou čtvrtého dílu pod taktovkou klasika Johna Landise. Ale buďme upřímní, Landis svůj stín vržený Americkým vlkodlakem v Londýně už nikdy nepřekročil a hříčka nazvaná In Sickness and In Health to pouze potvrdila. Pointa je sice vtipná, ale přechozí děj je natolik nudný, že vám neodovolí celé rozuzlení pořádně ocenit.

Příští týden nás čeká Stuart Gordon, který snad nezklame a odvede svůj vysoký standart, i když po prvním měsíci vysílání Fear Itself už nevěřím xkoro ničemu. Velmi pravděpodobně se podívám i na všechny další díly, ale referovat tu o nich už nejspíš nebudu. To by se musela kvalita rapidně zvednout. Abych to nějak uzavřel, na většině dosud vysílaných epizod Fear Itself byla nejlepší znělka a i ta je o poznání horší než u Masters of Horror.