Konečně ta správná Invaze

Titulek je možná trochu zavádějící, ale donutil vás začít číst, což je nejdůležitější. Světový DVD trh si konečně může odškrtnout další z zatím nekonečné řady restů. Tím dnešním je Invasion of Body Snatchers Philipa Kaufmana, adaptace románu Jacka Finneyho a zároveň jeden z mála remaků, který jednoznačně překonal originál. Všechna předchozí vydání trpěla neanamorfním přepisem a absencí bonusů. Jak by na tom měla být nová SE?

Disc 1: Film
Obraz: Anamorfní 1.85:1
Audio: English Dolby Surround, Spanish Stereo and French Mono
Titulky: English and Spanish
Komentář režiséra Philipa Kaufmana

Disc 2: Bonusy
Re-Visitors From Outer Space or How I Learned To Stop Worrying And Love
The Pod featurette
Practical Magic: The Special Effect Pod featurette
The Man Behind The Scream: The Sound Effects Pod featurette
The Invasion Will Be Televised: The Cinematography Pod featurette
Original Theatrical Trailer

BTW právě se natáčí další, už čtvrtá verze Finneyho románu, v hlavní roli s Nicole Kidman a s dost nudně vypadajícím trailerem.

Jesus Franco: El Conde Drácula

Fanoušci horroru se od pradávna přou o to, který ze slavných představitelů hraběte Drákuly je "tím pravým". Max Shreck, Bela Lugosi, Christopher Lee nebo nedej bože někdo úplně jiný, jako například hrozný Gary Oldman? Já mám poměrně jasno, jsem přesvědčený Bélista, ale občas se odněkud vynoří polozapomenutý film, který mé skálopevné přesvědčení nahlodá. A přesně to je případ klasického eurohorroru El Conde Drácula od slavného a rozporuplného režiséra Jesuse Franca.

Ten se rozhodl knihu Brama Stokera zadaptovat poměrně věrně. Ponechal všechny důležité postavy z knihy a spíše jen trochu proházel lokace. Takže Harker už zase jede za Drákulou, aby pro něj koupil barák nedaleko BUDAPEŠTI, po útěku od knížete se dostane na kliniku profesora Van Helsinga, která je shodou okolností naproti onomu baráku, přijede tam za ním Mína a Lucy, která to schytá a tak dále a tak dále. Prostě klasický příběh. Naštěstí se nekonají nesmyslné Coppolovské proměny charakterů, takže Drákula je opravdu zlej hajzl, kterej víc než po čem jiném touží po krvi. Ta s ním totiž dělá divy a on je tak po každé další oběti mladší a mladší.

Psal jsem, že film režíroval Franco, takže by každý zkušený fanda očekával nějaké to laciné gore, spoustu obnažených ňader a všudypřítomnou mlhu. Jenže tenhle Drákula je jiný. Z výše uvedeného platí jen třetí postulát, temná atmosféra se opravdu vydařila. Víc než cokoli jiného připomíná film klasickou upíří sérii od studia Hammer. Není taky divu, když hraběte hraje sám Christopher Lee a je opravdu vynikající. Sice jsem zpočátku s nedůvěrou koukal na zcela nedrákulovský knírek, ale za pár minut jsem si zvykl a už si jen užíval.
Leemu zdatně sekunduje především Herbert Lom v roli Van Helsinga. I tady jsem měl určité pochybnosti, přecijen ho znám hlavně z Růžových panterů, ale musím říct, že jeho Van Helsing je možná druhým nejlepším, samozejmě po Cushingovi. Jako třetí největší hvězda bývá uváděn Klaus Kinski v roli Reinfielda. Musím přiznat, že scény s ním jsou značně bizarní a nepostrádají jisté kouzlo, ale zas až tak moc mi nesedl. Jako Jack Rozparovač byl mnohem zajímavější. Ale to je jen drobná vada, tenhle Drákula se prostě povedl a neříkam to jen proto abych vás donutil koupit si ho s novým Filmagem Extra, to byste samozřejmě udělali i bez toho. Takhle alespoň máte mé ujištění, že kupujete výborný kousek ze zlaté éry evropského horroru. A abych nezapomněl, film doprovází naprosto nádherná hudba klasika Bruno Nicolaie.

The Nanny

Dnes jsem měl prostě chuť se bát. Ještě před tím, než jsem sebou v noci trhal strachy u Dead Silence jsem si pustil klasiku. Stejně jako posledních několik dní jsem sáhl po osvědčeném zdroji příjemných podívaných, studiu Hammer. Tentokrát jsem ale šel trochu naslepo. Žádny Cushing, žádný Lee. The Nanny je totiž něco trochu jiného, než na co jsme od britských horrormakerů zvyklí. Je to černobílý psychologický horror, v jehož hlavních rolích jsou místo tradičních gentlemanů jediná postarší dáma a malý kluk. Komorní příběh je poměrně prostý. V jeho pozadí zpočátku jen tušíme tragédii, která způsobila, že chlapec svou chůvu nenávidí a v její přítomnosti se bojí o svůj život. Až do poloviny filmu nevíme na čem vlastně jsme a kdo z hrdinů má pravdu. Pak ale přichází několik famózních scén, z nichž nejúchvatnější je bezesporu koupací retrospektiva. Tady si The Nanny sahá až na samotný horrorový vrchol. Kromě skvělé Bette Davis v roli chůvy za to vděčí především dobré a na poměry studia nápadité kameře a uvěřitelným dětským hercům. Je to sice trochu jiný Hammer, ale to neznamená, že by byl horší. Podrásá vás na duši jako málokterý jiný horror z plodné britské produkce té doby.

Dead Silence

Před chvílí jsem dokoukal poměrně strašidelný a rozhodně vyvedený horror Jamese Wana Dead Silence. Trošku jsem se o něm rozepsal ve Filmagovském blogu, takže mé bezprostřední postřehy si přečtěte tam. Rozhodně jde o jeden z nejlepších horrorů letoška a nebýt snahy o další šokující Saw-like zakončení, byl bych ještě spokojenější.

Přestavba

Nemohli jste si nevšimnout, že můj baráček dostal žlutou zimnici a s jejím nástupem zcela změnil vzhled. Důvodů bylo několik, jednak jsem hledal něco stylovějšího, druhak nové featury (jo vím, je to už pár měsíců) bloggeru jsou opravdu fajn a ten starý template si s nimi příliš nerozumněl. Takže ode dneška máme pěkný, neagresivní pergamen-like vzhled, určitě si na něj zvyknete stejně rychle jako já. Další drobné vylepšení naleznete pod obligátními odkazy na spřátelené weby. Rubrika Přečtěte si... obsahuje často aktualizovaný výběr těch nejzajímavějších novinek z mého Google Readeru. Teď už se musíte vracet denně, aktualizace neaktualizace, protože ten nenápadný rámeček vlevo vám vždy poskytne průřez tím nej, co se v horroru během dne událo. Nebojte se na odkazy klikat, víte stejně dobře jako já, že mám vytříbený vkus. Pod rámečkem nechť ti google pozitivní mezi vámi nepřehlédnou magické tlačítko Add to Google, budete tak mít dokonalý a pohodlný přehled o mých aktualizacích. Tak a to je pro tuto chvíli vše, jdu otagovat poslední posty a dočíst Sny v čarodějnickém domě.

Quatermass ve filmu

Postava anglického gentlemana, vědce, který tak trochu všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče je v britské scifi jednou z nejklasičtějších. Vzpomeňmě Dr. Who, kterému se zatím, až na jeden kus s Peterem Cushingem, úspěšně vyhýbám. Takový vědec většinou bojuje rovnou o záchranu celé planety, nejčastěji před nějakým tím šmejdem z vesmíru a místo svalů a zbraní používá svůj mozek. A přesně takový je Bernard Quatermass, hrdina několika celovečerních filmů, řady televizních sérií a rozhlasové hry.

Já se hodlám zastavit u prvních tří filmů, které byly v podstatě celovečerními verzemi prvních tří seriálových řad. Všechny byly natočeny pro milované anglické studio Hammer a všechny jsou svým způsobem zajímavé, i když kvalita jde, jak už to tak bývá, se stoupající číslovkou za názvem filmu přeci jen dolů.

První díl, kvůli propagaci, která stavěla na X-kovém ratingu, nazvaný Quatermass Xperiment, vznikl v režii zkušeného hammeráka Vala Guesta a roli profesora Quatermasse si v něm střihnul zpočátku nevýrazný Brian Donlevy. O co jde? Na Zemi se vrátí raketa, ale místo původní tříčlenné posádky je na palubě pouze jeden astronaut, navíc v hodně špatném stavu. Profesor postupně odhaluje tajemství letu, spojené s neznámou formou živé energie, která zapříčinila přerod přeživšího astronauta ve vraždící monstrum. Jednička je jednoznačně nejpovedenější a zaujme trochu odlišným přístupem k tématu, než jaký měla většina především amerických scifáren té doby. Jde totiž o naprosto vážně pojatý a temný příběh, který ani dnes nepůsobí směšně. A to je v případě vědeckofantastického filmu z padesátých let až malý zázrak, obdobný mě napadá asi už jen Incredible Shrinking Man, i když ten je samozřejmě kvalitativně mnohem výš.

O čtyři roky se vrací stejný tým, aby v díle neoriginálně nazvaném Quatermass 2 čelil invazi uchvatitelů těl. Téma jistě lákavé, bohužel příběh je místy až moc rozvleklý i když výsledný produkt se hodně blíží prvnímu dílu. Atmosféra paranoie a neklidu, která je vždy v uchvatitelských filmech tím nejdůležitějším, vystrkuje růžky sice pouze místně, ale přesto někdy s až udivující intenzitou. Velkým plusem je i megalomanský závěr s obřími "věcmi z vesmíru". Dvojka tedy ostudu svému předchůdci nedělá, ale téma mohla využít určitě lépe.

Na další filmový díl se ve studiích hammeru čekalo dlouhých deset let. Quatermass and the Pit přišel s mnoha změnami. Na režisérské stoličce se usadil ostrílený veterán Roy Ward Baker, roli profesora převzal fousáč Andrew Keir a obraz se nám pěkně vybarvil. Tentokrát se příběh roztáčí okolo mimozemské lodi, nalezené pří výkopech v Londýnském metru. Nejde o žádný doslovný boj s emzáky, ale spíš pouhé výzkumy a hrátky s telepatií za účelem zjištění toho, proč že tu kobylkám podobní alieni vůbec přistávali. Bohužel, absence akce (teda krom závěru) je znát až moc a film tak sklouzává ke konverzačce ještě víc než jeho předchůdci. Quatermass and the Pit je z těch tří, které jsem během víkendu zhlédnul jednoznačně nejslabší, ale i tak myslím že hlavně mezi fandy klasické scifi si najde (a on už našel) dost příznivců.

Čtvrtý film, The Quatermass Conclusion, vznikl sestříhem seriálové řady nazvané jednoduše Quatermass (1979). Za pár dní ho budu mít doma, takže pokud bude alespoň trochu stát za to, doplním tenhle článeček o další hodnotné postřehy.

The Gorgon

Minule jsem se lehce věnoval jednomu z polozapomenutých gotických skvostů Rogera Cormana a dnes prokážu stejnou službu dalšímu velkému režisérovi - Terenci Fisherovi. Ten na konci padesátých let minulého století výrazně ovlivnil světový horror, když pro britské studio Hammer natočil nové verze Draculova a Frankensteinova příběhu. Měl tu výhodu, že se mohl opírat o nejlepší herce té doby, Brity jak poleno - Petera Cushinga a Christophera Lee.

A o šest let později, v době největší hammerovské slávy, se tahle trojka opět sešla, tentokrát při práci na horroru The Gorgon. Jeho příběh se zdá být celkem jednoduchým. Malá středoevropská vesnička je každého úplňku terorizována příšerou z antických dob, která má místo vlasů hady a ošklivější je víc než Renée Zellweger. Kdo se na ní podívá, promění se v kámen, přičemž rychlost proměny je přímo závislá na intenzitě očumování Megaery, jak se gorgona jmenuje. (Při psaní scénaře se prý někdo seknul, Megaera podle všeho nebyl gorgona, ale nějaká jiná antická obludka, ale pro příběh je to úplně nedůležité.) Slavné herecké duo překvapivě neobsadilo hlavní role a nepřekvapivě stojí opět proti sobě. Jestliže si Cushing dost zabrnká i přesto, že nehraje první housle, jeho kolega by v pomyslném orchestru všeho všudy občas třísknul o činelů. Do děje se pořádně vloží až kolem padesáté minuty a oproti zažitým zvykům má mnohem kladnější part než Cushing.

On je to vůbec film překvapivý v několika směrech. Nepříjemné překvapení je jediné a týká se vzhledů obou slavných pánů. Cushingovi vousy vem čert, ale Lee podivností svého vzhledu skoro šlape na paty Lordu Summerisle z Wicker Mana. Příjemným překvapením byl jednoznačně ne úplně šablonovitý děj, ve kterém není nouze o nějaké to překvápko, navíc okořeněný koncen, který patří k těm temnějším z klasické hammerovské éry. Nemá smysl chválit samotný vzhled snímku, jde o vysoký standard na jaký jsou fandové nejslavnějšího britského studia zvyklí. The Gorgon, to je věčná mlha, rozpadající se staré ruiny, přísně britské vystupování všech zúčasněných a monstrum, které se rozumně drží v povzdálí a jen kradmo vykukuje mezi stromy. Což je dobře, protože hadí detaily Megaeřiny hlavy musely vypadat směšně už v roce 1964. Ale to je jen drobná piha na kráse tohohle jinak hodně vyvedeného, bohužel prakticky neznámého, horroru.

Premature Burial

Premature Burial je třetím ze sedmi počinů béčkového krále Rogera Cormana, které svůj námět čerpaly z povídek a básní E. A. Poa (The Haunted Palace sem nepatří, ten vychází z Lovecrafta). Zároveň je jediným z volné série, ve kterém, kvůli problémům mezi AIP a Cormanem před natáčením, neztvárnil hlavní roli Vincent Price. To byl taky asi hlavní důvod, přoč jsem tenhle kousek tak dlouho odkládal. Dneska jsem ale dostal chuť na poctivou klasiku a udělal jsem dobře, že jsem sáhnul zrovna po tomhle Cormanovi.

On se totiž nadmíru povedl. Především výtvarná stylizace (celé samozřejmě točené ve studiu) je úplně famózní. Mlha se valí mezi temnými hroby, prastaré sídlo je dostatečně tajemné a stromy správně suché a pokřivené, to vše navíc v perfektních barvách. V tomhle směru teda Corman zabodoval na jedničku a neváhal bych Premature Burial zařadit hned za House of Usher. Příběh o chlápkovi, u kterého je lstí vyvolán kataleptický šok je pak dostatečně zajímavý a mrazivý, takže i tady šly body nahoru.

Nejvíc jsem se bál obsazení, respektive neobsazení hlavní role, ale Ray Milland, který o rok později exceloval v cormanovce „X“, zvládl svůj part na výbornou. Jasně, není to Price, ale v rámci možností se mu myslím v mnoha ohledech vyrovnává. Škoda jen, že jeho závěrečné běsnění nebylo trošku víc rozběsněné, ale na to si holt v těhlech starých kusech musíme zvyknout. Každopádně je Premature Burial skvělou volbou na dlouhé zimní večery, nebo, jako u mne dnes, krátké letní noci.

Trocha mainstreamu

Největší ukrajinský fanoušek Eliho Rotha mě včera obvinil, že se příliš věnuju neznámým a často nesehnatelným horrorům s tím, že má početná fandovská obec by jistě ráda znala názory i na kousky, které se na nás valí z kin a půjčoven. No, máš to mít.

Dneska jsem viděl nový film bratří Pangů The Messengers. Jde o naprosto klasickou duchařinu s hodně šablonovitým příběhem. Rodinka se přestěhuje na farmu, farma je plná duchů, vidí je jen děti, dětem nikdo nevěří. Nic víc, nápad tam není jediný, vše už jsme mnohokrát viděli, navíc zpracované mnohem lépe. Tuhle duchařinu s JEDINÝM povedeným záběrem a hromadou nudy rozhodně nedoporučuju.

Co ale doporučit chci a můžu je zvířecí záležitost Primeval. Partička novinářů a dobrodruhů v ní kdesi v subsaharské Africe loví obrovského krokodýla Gustava. Ten je asi největší slabinou filmu, běhá nějak moc rychle, občas divně poskočí a krev stříkající z jeho tlamy je až nechutně digitální. Naštěstí ma Primeval fajn příběh, který se kromě Gustava zabývá také jakousi občanskou válkou a slušné herce. Těm vévodí frajer jak Brno, Dominic Purcell. Sice hraje uplně stejně jako v Prison Breaku, tj. nijak, ale má kurevský charisma a je prostě fajn. Stejně jako film.

Další záležitost taky hodně staví na herci v ústřední roli. Ve White Noise 2: The Light totiž nehraje nikdo menší než Nathan Fillion, machr nad machry. Scénáristé na něj sice navěšeli příběh trochu divočejší, než měla skvělá jednička, ale na druhou stranu jim rozhodně vyšla hlavní pointa a několik opravdu infarktových lekaček. Dvojka tak dosahuje kvalit prvního dílu a to i navzdory mnohem výraznější doslovnosti. Rozhodně doporučuju, už kvůli tomu Fillionovi.

Hannibal Rising byl pro mě celkem zklamáním, ale ono se asi příliš čekat nedalo. Herci jsou dobří, Gaspard Ulliel napodobuje Hopkinsova gesta seč to jde, natočené je to pěkně, ale pořád jsem měl trochu dojem, že ten film je úplně zbytečnej. Tam kde jsme předtím tušili tajemné zárodky Hannibalova šílenství je dnes už pouze polopatické vyprávění a veškeré mystično je v tahu. Průměrný film určený hlavně fandům knižní i filmové série.

A na konec lahůdka z největších. Zatím poslední hřebík do rakve kdysi geniální série. Hellraiser: Hellworld je, ač to po sedmičce zní skoro nemyslitelně, nejhorším dílem vůbec. Vše je v něm špatně, Hellraiserovská mytologie je rozkopaná úplně na prach a ani intenzivně stárnoucí Lance Henriksen na mě nedokázal vyloudit jednu hvězdičku z milosti. Hnus.

Mainstreamových kousků jsem v posledních týdnech nakoukal mnohem víc, ale o tom zas někdy příště. Pokud byste byli natolik lační, že byste prostě nedokázali vydržet, tak si kupte nový Filmag (kupujte ho i tak, je nejlepší), kde určitě na nějaké ty mé cancy narazíte, případně ťukněte sem...

Viy

Nesnáším ruské filmové pohádky, takové ty rádoby malebné záležitosti, ve kterých jsou stařenky s upnutými šátky, krasavice s rudými tvářičkami a chrabří jinoši s debilními účesy. Jasně, jako malej jsem taky koukával na Mrazíka a smál se na celé kolo, ale teď už by mě nikdo na takovou sračku nedonutil ani okem pohlédnout. Proto jsem taky k sovětskému filmu Viy přistupoval obezřetelně. Na pomobázy má ale hodně slušné hodnocení i od několika důvěryhodných lidí, takže jsem mu nakonec dal šanci a nelituju ani v nejmenším.

Příběh vychází z Gogolovy povídky a to z té samé, kterou se v roce 1960 inspiroval mistr Bava při natáčení svého gotického majstrštyku La Maschera del demonio. Rusáci se předlohy drželi mnohem věrněji, takže většinu filmu sledujeme mladíka, který je nucen strávit v modlidbách tři noci u mrtvého těla mladé dívky. A opravdu to stojí zato, protože Viy je horror jako kráva, dodnes v mnoha momentech silně působivý. Poprvé jsem znervózněl už v úvodu s ježibabou, který je pořádně bizarní, ale v porovnání s závěrečnou třetinou je to ještě čajíček. Protože pravé peklo nastane ve chvíli, kdy hlavní hrdina tráví už zmiňované noci u ne až tak mrtvé mrtvoly. Vrcholem je jednoznačně vyvolávání upírů a vlkodlaků a jejich následné zjevení. Naprosto fascinující moment, na jaký v současných horrorech už bohužel nenarazíte. V tu chvíli tahle čtyřicet let stará sovětská záležitost spolehlivě vyvolává mrazení a zároveň přirozené nadšení z faktu, že koukáte na něco mimořádného. Jasně, není to dokonalost sama, místy je děj utahaný, vtípky jsou trapné a efekty možná někoho odradí, ale co už, jeho chyba, on se ochudí o fascinující zážitek z východu.

BTW v poslední době se vlna remaků převalila už i k vodkomilům, takže se můžeme těšit na prakticky doslovnou předělávku (povedený trailer) i na novodobou variaci na Gogolův příběh s názvem Vedma (nepovedený trailer. Ale doporučuju začít u originálu, nebudete litovat.