La Maldición de la Llorona

Když jsem před více než rokem popisoval El Vampiro jako, po technické stránce velmi svébytný, předobraz bavovy La Maschera del Demonio, nebyl jsem daleko od pravdy. Od té doby jsem se k mexickému horroru prakticky nedostal. Ne, že by nebyly k mání, ale prostě nebyla chuť. Až do dnes, kdy jsem vybíral ze tří Naschyovek a La Maldición de la Llorona, která vyhrála hlavně kvůli vysoké technické kvalitě mé verze. Ale zpět k La Maschera del Demonio. Ta byla v roce vzniku Curse of Crying Woman (anglický název popisovaného kousku) už rok na světě a její vliv na tento mexický kousek je nepřehlédnutelný. Už začátek, ve kterém v mrtvém lese stojí žena v černém, obklopená velkými psi vypadal jako by byl z remaku a i věkteré další scény dokazovaly, že režisér Rafael Baledón má Bavu nakoukaného.

Na náměty měli v Mexiku pravděpodobně nějaký mustr, takže už zase jede mladá dívka se svým milým do starobylého sídla své rodiny, aby zjistila, že její členové jsou nějací divní. Tentokrát si tetka ve sklepě schovává mimo jiné ohnilou mrtvolu legendární Llorony a pravidelnými přísuny krve se ji snaží oživit. Od gotického horroru po stránce příběhu víc nepožaduji, tady mi jde především o atmosféru a ta je u Prokletí plačící ženy nádherná. Aby taky ne, uschlé stromy, věčná mlha, starobylý dům s rozlehlým sklepením, věčná noc - to vše samozřejmě v černobílém podání s nádhernou hrou světla a stínu. Oproti El Vampiro navíc hodně potěší absence nuceného humoru, takže zážitek je takřka dokonalý. Kdybych psal recenzi, asi bych vypíchnul i nějaké ty zápory, ale jelikož jen tak krátce plkám abych vás upozornil na další neznámý klenot, nechám si mínusy pro sebe. Ono jich ostatně moc není.