úterý, července 22, 2008

THS 2008

Dlouho, předlouho trvalo, než jsem se odhodlal odhalit svým věrným čtenářům běh událostí, které se udály onoho památného víkendu v půli července letošního roku. Jak jistě tušíte, tématem tohoto věru vypečeného postu bude již pátý ročník Tradičního horrorového srazu, který se podruhé konal na samém konci republiky. Tedy minimálně z pohledu severočecha. Nebudu vás unavovat povídáním o tom, jak jsem, ve snaze neposkytnout pražské sekci tu rozkoš z pohledu na běžícího Obituse, úmyslně zapálil vlak a strávil tak deštivé dvě hodinky zkoumáním kolínsých hospod. Stejně byste mi to nevěřili. Přesuneme se tedy přímo na Šenovské nádraží, kam jsem dorazil někdy před pátou odpolední...

Čekání na Obita. V levém dolním rohu mýtický Pederast.

Slunko pálilo, jako by to snad mělo být naposledy, a nebylo proto divu, že jsem celé osazenstvo nalezl v rozverné náladě, schované pod obřím slunečníkem. Zahrádka penzionu brzy pohltila i mne a po nezbytných objetích jsem se usadil k prvnímu ostravskému korbelu. Nezůstal prvním nadlouho, ale jsem mu vděčný, neb pomohl umě skrýt mé dojetí nad tvářemi starých přátel. Mezi nimi jsem ke své potěše zahlédl i několik čerstvých posil. Rob Roye jsem si matně pamatoval z dob, kdy jsme s Kájou Spěváčkem vymetali karlovarské putyky a jeho blízký přítel Pederast pro mne dodnes zůstal záhadou, zahalenou v mlze mýtů a polopravd o nočním putovaní krví nasáklým kolejištěm. Jako protiváha těmto vpravdě můžným typům (Rob je vysoký asi jako Chritopher Lee) dokonale působily dvě dívky, milovnice všeho jihoslovanského Ony a éterická herpetoložka Veve. V tak příjemné společnosti uběhl podvečer rychlostí horské bystřiny a nastal čas přesunu na hájenku, samozřejmě s nutnou pětihodinovou zastávkou u Fašisty.

Vladys vs. Romanka

Hájenka se od loňska díky bohům nezměnila a radostně nás vtáhla do svého lůna. Jak už tomu tak bývá, projekce byly prvního večera až tím úplně posledním a tak jsem usnul spánkem spravedlivých někdy nad ránem. Ono samotné se neslo ve znamení vajíček a klobásek, podávaných s více než fašounskou přirážkou. Vrcholem budiž jedno (!) volské oko, které mělo na mnoho hodin zasytit věčně lačné útroby Davida'82. No, řádně jsme se mu zasmáli a raději se přesunuli za Romankami, které už v Šenově připravovaly mnohem lahodnější krmi. S počínajícím víkendem se pomalu rozšiřoval počet účástníků o výrazné osobnosti a zdatné diskutéry. Ať už jde o salónního punkera d-corsa, či literárního teoretika a jazykozpytce Subcommandanta Marcose. Oba jsou to sympatičtí muži, kterým nejsou cizí dobré věci z přírody. Zasádním pro atmosféru celé akce se ukázali býti i takové drobnůstky, jako Vladysův kotoul v jedoucím autobuse či Mordenrothova několikahodinová debata s d-corsem nad (ne)kvalitami slavného Haute tension. Na obojí dnes vzpomínám se slzou v oku, byť u první z údálostí jsem zachytil pouze počátek (Vladys objednávající patnáctou gořalu) a závěr (Vladys spící ve středu louky).

Brooke Shields

Druhého večera nás poprvé navštívil, z jiného významného festivalu si odběhnuvší, Martin "Nekromantik" Jiroušek se svou přítelkyní, aby ještě zintenzivnil již tak bohatou diskuzi. Martin dorazil ještě v sobotu a myslím, že každý mu na tváři vyčetl výraz lítosti, když jej povinnosti donutili opustit naší pestrou společnost. Alkohol tekl proudem, debatní témata byla dostatečně obskurní a páteční večer se pomalu přehoupl v noc. Tu jsem, bohužel jako jedinou, strávil pod hvězdami ve společnosti několika věrných otužilců.

Věrný Kordus, Krušnohorec a Apache

Sobotu, třetí a z hlediska fyzičky nejkrizovější den, jsem, jako ostatně každý rok, vítal kofolou. Highlightem prvního víkendového dnu byly příjezdy dalších výrazných osobností české horrorové scény. Skvělou Encyklopedii horrorových filmů reprezentoval Svastyk, ve kterém Apache záhy nalezl kvalitního diskuzního i pivního sparingpartnera. Doprovod Svastykovi tvořil Vandal, milovník zombie, rumu a brzkého ranního cestování. V sobotu dorazil ještě jeden významný host, Maedhros, žena, která stála u samotného zrodu myšlenky THS se dostavila na svůj vůbec první ročník a, i když jsme spolu prohodili přesně tři slova, působila velmi sympaticky. Jedlo se, pilo se, i na filmy se koukalo. Zkrátka celý festival běžel bez jediné chybičky. Dík za to patří samozřejmě Pavle a jejímu manželovi Apachovi, kteří měli na svých bedrech veškerou zodpovědnost.

Před hájenkou. Marcos, David'82, MUDr. Cabal, Louda a Ony.

Nedělní zamračená obloha nás přivítala oslabené o pražskou sekci, která odjela již kolem poledního. Jí v patách se pak přihnala Bouře století, kterou jsme všichni, až na botanizujícího Vladyse, přečkali v bezpečném lůně hospody. Opět filmy a opět pivo, ovšem nejkrásnějším momentem neděle a vlastně dokonalým závěrem THS bylo poslední posezení u Fašisty, kdy u všech stolů bujela debata a alkohol tekl více než proudem. Právě takové okamžiky mohou za to, že letošní ročník řadím ještě víš, než ty předešlé. A to i navzdory faktu, že nemohly dorazit takové persony jako Wuty nebo Slon. Ten se zúčastnil alespoň zrpostředkovaně, když na jakési gardenparty přiotrávil alkoholem Mordenrotha.

Brandon Lee

A bylo ráno, den pátý. Odjezd byl stejně dojemný jako každý rok, ale byl prodchnut vidinou příštího ročníku. Už jen pár měsíců!!!

Vpravo Jana a Veve, vlevo nefalšovaná ostravská zombie.

BTW záměrně jsem v textu vypichoval především THS nováčky, všechny ty, kteří už mají nějaký ten ročník za sebou jsem samozřejmě viděl velmi rád, jako kompenzaci si z vás, přátelé milí, nebudu dělat legraci v popiscích okolních fotografií. Případně se zkuste najít u Tombace nebo Marcuse, i když tam se najde asi jen d-cosrso :).

3 komentáře:

Apache řekl(a)...

Smál jsem se, až jsem slzel, Veno.
Jak to jen vydržíme do dalšího THS?

subcommandante marcos řekl(a)...

Samostatný článek o THS u mě teprve bude, takže dojde i na jiné než d-corsa:)

svastyk řekl(a)...

No byla to pěkná jízda, až na ten můj sobotní výpadek, kdy jsem se najednou probudil na zemi... ;-)
Už se těším na další setkání.