The Signal

To že se ze sledování televize blbne je dokázaná věc. Stačí se podívat na nejrozsáhleší sbírku reklamních banerů ve střední Evropě a přečíst si tam nějaké ty komentáře a máte jasno. Trojice začínajících režisérů a scénáristů David Bruckner, Dan Bush a Jacob Gentry se tento fakt (o televizi, ne o čsfd) rozhodli dovést ad absurdum. A jelikož to nejsou žádní troškaři, ke kouzelné bedýnce přidali i další přístroje, kterými je možné jednoduše šířit nějaký ten signál. A tak se záhadné vysílání dostává do hlav náhodných obětí i z rádií a mobilních telefonů.

Jo já vlastně ještě něřekl nic o tom vysílání. Je to jen taková neuspořádaná bizarní směs barev a zvuků, která má ale tu zábavnou vlastnost, že vám po určité době udělá v mozku pořádný guláš. To si pak třeba představujete osoby, které kolem vás vůbec nejsou, u těch ostatních si prohazujete obličeje a co je nejlepší, máte takřka permanentní nutkání někohu rozšvihat ksicht. No a světem, kde si většina obyvatel navzájem rozšvihává ksichty se pohybuje hlavní hrdinka, které jsou v patách milenec a manžel. Všichni tři se dostávají do situací, které byste nepřáli ani své učitelce češtiny, přičemž o nejrůznější změny a zvraty opravdu není nouze.

On totiž každý z režisérů natočil přesně třetinu filmu a každý ji pojal po svém. A tak se z drsné probouzející se apokalypsy najednou přehoupneme do brutálně černohumorné úchylárny, abysme skončili v beznadějném světě zmaru a paranoi. Zní to sice trochu zvláštně a opravdu to občas zaskřípe, ale nakonec to v celku šlape jako průměrné švýcarské hodinky a - to je hlavní - v žádném momentu se to nezadýchá a neztratí tempo. No dobře, budu fér, ke konci to trošku šumí do ztracena, ale co už, každá televize občas zašumí, i když ne každá vás pak donutí vyvraždit vaše nejbližší.

Jo a abych nezapomněl, to nejlepší - velká část The Signal je vyprávěná z pohledu nakažených osob. Paráda.