pátek, července 21, 2006

Occhi di cristallo

Giallo žije! Už několikrát zlomili fanoušci nad nejlepším horrorovým subžánrem (Martin Jiroušek by vám vysvětlil, že je to vlastně samostatný žánr :)) hůl, ale vždy se našel někdo (Argento), kdo znovu a znovu zkoušel vzkřísit zašlou slávu žluté barvy. Posledním opravdu ve všech směrech povedeným kouskem byla Opera a od jejího natočení uběhlo již takřka dvacet let. Sice se i během těch dvou desetiletí objevilo několik kvalitních filmů (Trauma, La Sindrome di Stendhal, Non Ho Sonno - pořád samej Dario), ale nic u čeho bych seděl s otevřenou pusou. Až teď.


Abych ještě uvedl na správnou míru úvodní odstavec, neviděl jsem Cabalem nepříliš chválené Fatal Frames ani Bavovo Body Puzzle, takže úplně dokonalý přehled nemám. I přes to si ale troufám tvrdit, že Occhi di cristallo (Eyes of Crystal) jsou nejlepším giallem za posledních dvacet let a prvním snímkem za tu dobu, který se bez problémů vyrovná většině klenotům (sub)žánru. Nejprve se zmíním o několika drobných negativech. Nejde o vyložené chyby, spíš drobnosti, které mi nesedly. Zaprvé, jsa zaslepeným vyznavačem Simonettiho, jsem byl trochu zklamán hudbou, která byla řekněme standardní. Občas mi také ne zcela vyhovovala zběsilejší kamera, přecijen jsem už starý muž, takže mám raději pomalé proplouvání Maria Bavy, než roztřesené pobíhání jeho dnešních následovníků.


Tak, to by bylo k nedostatkům a hůrá na klady. Těch je hafo a skoro až nevím, kde začít. Základem kvalitního horroru je samozřejmě atmosféra a té má Occhi di cristallo na rozdávání. Jestliže jsem kdysi kdesi komusi chválil jediný moment Card Playera (když jde policista vstříct smrti), v případě Očí z křišťálu bych musel chválit celý film. Mladý režisér Eros Puglielli má evidentně talent a jsem vážně zvědav na jeho nejnovější projekt, scifi horror AD Project Ep. 1. Herci jsou skvěle obsazení, žádný mě neštval a hlavní hrdina dokonce působil sympaticky, což se v horrorech stává zřídka.


Párkrát jsem se už leckde zmiňoval o skutečnosti, že Italský, potažmo Evropský, horror je jedna velká rodina. Všichni ti Sacchettiové, De Rossiové, Salvatiové, Stivalettiové a další se neustále setkávali a setkávají při práci na filmech slavných a a ještě slavnějších režisérů. Proto je až s podivem, že jediným zkušeným harcovníkem byl u štábu jeden ze scénáristů, Franco Ferrini. Jinak samá vesměs neznámá a v rámci žánru nezkušená jména.


Nakonec si ještě jednou musím přihřát svou žlutavou polívčičku. Occhi di cristallo je totiž opravdu giallo až do morku kostí. Pravidla žánru jsou ctěna a respektována, maximálně by šlo vytknout policistu jako hlavního hrdinu, ale to už bych asi opravdu chtěl příliš. Končím tedy s tím, že Eyes of Crystal jsou zatím nejlepším filmem v rámci současné resuscitace italského horroru a doporučuji je všemi deseti, nejlépe na DVD, za které ještě jednou děkuju Cabalovi.

3 komentáře:

dd řekl(a)...

Ad Opera:
Hoci mam tento Dariov kusok velmi rad, po vsetkych strankach vydareny podla mna nie je - ten nastavovany (a hlupy) zaver v Alpach skratka zbytocne zhodil cely film. Occhi di cristallo mam uz stiahnuty, som velmi zvedavy ci naplni moje velke ocakavania.

obitus řekl(a)...

Chtel jsem tim hlavne rict, ze od Opery nevzniklo zadne "opravdu velke" giallo a ze Occhi di cristallo na nej imho aspiruji. Jinak souhlas, zaver Opery neni z nejgenialnejsich.
Ohledne ocekavani: doufam, ze nebudes zklamany, precijen 70.leta jsou davno pryc, ale myslim, ze o mnoho lepe nez v Occhi di cristallo to dnes uz udelat nejde.

dd řekl(a)...

Tak som si to konecne pozrel a zdielam Obitusovo nadsenie. Len niekolko postrehov: hudba samotna sa mi vobec nezdala standardna, problem bol skor v tom, ako bola pouzita. Napriklad hudobny motiv z uvodnych titulkov bol uzasny, bohuzial druhykrat a naposledy zaznie az v zavere filmu. S vizualnou strankou som nadmieru spokojny, suhlasim ze strih mohol byt obcas menej zbesily, ale k takemu tonymu scottovi to malo chvalabohu daleko. Scena s "ozivlou" bábkou mi prisla ako pocta Dariovmu Deep Red. Len skoda zaveru, nie ze by som bol sklamany, to nie, len som cakal este nieco bombastickejsie. Navyse pad do mora bol natoceny ako u Sama Raimiho, co mi moc nesedelo. Ale to su len drobnosti, film si zasluzi aj tak absolutorium, suhlasim s Obitusom ze lepsie uz to natocit v sucasnosti nejde. Mne by uplne stacilo, keby natocil Argento film aspon s polovicnou intenzitou Occhi di Cristallo.