Los Sin nombre

Jaume Balagueró to opět dokázal. Už třetí film, který jsem od něj viděl a opět mě dostal. Atmosférou, příběhem i pointou. Sice spíše než horrorem je Lost Sin nombre temnou kriminálkou, ale i přesto nese jasné znaky Balagueróva režijního stylu. I tentokrát je, stejně jako v pozdějších horrorech Darkness a Fragile, hlavní hrdinkou žena, a opět je kvalitní vizuální stránka, i když opravdu skvělých momentů je méně a jsou soustředěny ke konci filmu.

A jaký že je příběh Los Sin nombre? Matka, ztvárněná skvělou Emmou Vilarasau, naráží při pátrání po své zmizelé dcerce na kult, zabývající se nacisty rozvíjenou teorií, že mučením a postupným přetvářením osobnosti lze získat bytost zcela oddanou zlu, tzv. Bezejmenného (odtud název filmu i jeho anglický překlad Nameless). Více netřeba prozrazovat, snad jen, že pointa je i tentokrát spíše logickým vyústěním, než šokujícím twisterem.


Styl vyprávění je opět skvěle temný, přičemž pro radostné ťuťu-ňuňu mazlící momenty není vůbec žádné místo. A to je jen jedna z mnoha věcí, která se mi na Balaguerových filmech líbí. Sice bych se zatím zdráhal označit ho budoucností horroru, tak jak to udělal ve svém komentu Koly, ale rozhodně budu vytrvale pátrat po jeho příspěvku ke španělské odpovědi na Masters of Horror, nazvané Películas para no dormir (Movies Which Won't Let You Sleep).