Michele Soavi: Arrivederci amore, ciao

Život někdy dokáže být jako ten nejbizarnější film. Kariéra Michele Soaviho se po nejrůznějším asákování, hraní a přicmrndávání slavnějším kolegům konečně rozjížděla, svým čtvrtým horrorem Dellamorte Dellamore si získal i náročnější publikum a mohl se těšit na řádně temné zítřky. Bohužel, těžce mu onemocnělo robě a on se rozhodl dát přednost rodině před kariérou. Návraty nebývají jednoduché a ani ten Soaviho nebyl žádný med. Série televizáků, mezi kterými, minimálně svým námětem, vyčnívá filmový pohled na život Sv. Františka, mu v očích fanoušků moc úcty nevynesla a určitě i on sám věděl, že je potřeba přijít s něčím větším.

No a tím návratem do první ligy by měl být právě Arrivederci amore, ciao, drsný kriminální thriller z dnešní Itálie. Příběh bývalého revolucionáře a pozdějšího práskače Giorgia, který se spřáhne se zkorumpovaným poldou není příliš objevný a až na pár nečekaných zabití nepříchází s ničím, co by jen trochu zkušenější divák už několikrát neviděl. Důležité totiž, jako u Soaviho už několikrát předtím není CO, ale JAK je to natočeno. A tady se vrací Michele Soavi jako velký umělec a opravdový žák Daria Argenta. Dolouhé scény bez dialogů, pouze okořeněné dobře padnoucí muzikou vytváří skvělou, takřka neopakovatelnou atmosféru, protkanou těmi nejšílenějšími barevnými odstíny. Vrcholem v tomto směru je několikerý průchod nočním klubem, kam se děj přesune ve své střední části.

Nádherná není pouze scéna, ale i herci, kteří se po ní prochází. Těm bezesporu kraluje Michele Placido v roli policajta, kterému jde hlavně o prachy a na nějakou tu mrtvolu nekouká. Sice nedosahuje démoničnosti plešatého Muffa z novější Neznámé, ale i tak je jeho komisař Anedda pořádná svině, na kterou je radost se koukat. A to samé platí vlastně o celém filmu. Každý v něm je tak trochu svině, včetně režiséra, který svým hrdinům vnutil duši tak temnou jako jeho vlastní, ale je radost to celé sledovat. Soavi se vrátil.