The Nanny

Dnes jsem měl prostě chuť se bát. Ještě před tím, než jsem sebou v noci trhal strachy u Dead Silence jsem si pustil klasiku. Stejně jako posledních několik dní jsem sáhl po osvědčeném zdroji příjemných podívaných, studiu Hammer. Tentokrát jsem ale šel trochu naslepo. Žádny Cushing, žádný Lee. The Nanny je totiž něco trochu jiného, než na co jsme od britských horrormakerů zvyklí. Je to černobílý psychologický horror, v jehož hlavních rolích jsou místo tradičních gentlemanů jediná postarší dáma a malý kluk. Komorní příběh je poměrně prostý. V jeho pozadí zpočátku jen tušíme tragédii, která způsobila, že chlapec svou chůvu nenávidí a v její přítomnosti se bojí o svůj život. Až do poloviny filmu nevíme na čem vlastně jsme a kdo z hrdinů má pravdu. Pak ale přichází několik famózních scén, z nichž nejúchvatnější je bezesporu koupací retrospektiva. Tady si The Nanny sahá až na samotný horrorový vrchol. Kromě skvělé Bette Davis v roli chůvy za to vděčí především dobré a na poměry studia nápadité kameře a uvěřitelným dětským hercům. Je to sice trochu jiný Hammer, ale to neznamená, že by byl horší. Podrásá vás na duši jako málokterý jiný horror z plodné britské produkce té doby.