Heroes

Další seriálová pecka letošního podzimu si bere hodně z geniálního Unbreakable a trošku míň ze skvělých X-Men. Základní premisa staví na tom, že náhodní lidé po celém světě u sebe z ničeho nic začnou objevovat zvláštní schopnosti. Ten umí létat, tenhle zase číst myšlenky, další tak trochu cestuje v čase... je toho hodně. A jak by vám řekl každý druhý strýček chvíli před smrtí, s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Pokud tedy nejste od přírody hajzl a nově nabytá schopnost vám pouze nedodala křídla.

Nápad by byl dobrý co další atributy? Příběh je minimálně hodně slušný, občas se to vleče, ale základní linie je poměrně jasná a v jednotlivých dílech se děj posunuje kupředu, což, jak se v poslední době ukazuje, nemusí být pravidlem každé Tv show. Zásadní nedostatek je v hereckém obsazení. Zatím jsem si v Heroes nenašel postavu, které bych vyloženě fandil, nebo ji dokonce měl rád. Zato je tam mnoho postav, kterým bych bez rozmyslu přál hodně brutální smrt. První místo v mém žebříčku herokriplů neotřesitelně okupuje příšerně trapný japonec Hiro, který je z nějakého důvodu mezi fanoušky seriálu v obrosvké oblibě. Teda alespoň co jsem zaznamenal v klubu Heroes na Okounu, když jsem ještě na Rybku chodil.

I přes nesympatické postavy (naštěstí to není tak tragické jako u The Host) a některé vyloženě zbytečné dějové linie (blondýna a negr) musím Heroes doporučit. Už třeba jen kvůli skvělému závěru jedenáctého dílu, ve kterém tvůrci dokazují, že se nebojí řádně přitvrdit.