Buffy

Konečně to mám za sebou! Byly to náročné tři týdny, ale rozhodně to stálo zato. Dokoukal jsem kompletní Buffy a s klidným srdcem můžu prohlásit, že je to nejlepší a nejzábavnější hraný seriál, jaký jsem kdy viděl. V následujících odstavcích zkusím nastínit, proč tomu tak je, ale neděste se, pokud se mi to příliš nepovede a bude to celé nijaké. Svět Přemožitelky upírů je obrovský a já během svého pobytu v něm úplně zapomněl, jak blogovat. Na to totiž nebyl čas.

Čas je jedna z prvních věcí, které si během sledování seriálu všimnete. Je ho totiž proklatě málo. Jeden díl má něco přes 40 minut, dílů je něco přes 130 a nejlepší je samozřejmě sledovat je hezky plynule, jeden za druhým, bez větších přestávek. Po pár sériích už budete v Sunnydale jako doma, bohužel se pak v reálném životě poněkud rychle tenčí dovolená a vaše okolí trpí. Teda pokud nemáte tak skvělou přítelkyni jako já (už je na konci šesté řady).


V čem je tedy síla Buffy? Celý projekt stojí na dvou základních pilířích, které se navzájem velice těsně dotýkají. Jsou jimi postavy a scénář. Každý jen trochu významnější charakter prochází během seriálu rozsáhlými změnami a vývojem, takže na konci byste jen těžko hledali ty rozjuchané teenagery, kteří neměli v prvních dílech daleko ke kriplům z 90210. Všichni si na duši (pokud nějakou vůbec mají) nesou své hříchy, od sexu s nepřítelem a vraždy až po apokalypsu a stahování z kůže. Nikdo není bez poskvrny a v posledních řadách deprese tryská z obrazovky proudem.


Duchovním otcem Buffy a jejího spin-offu Angel je Joss Whedon. Nejenže přišel se samotným nápadem, ale osobně napsal a zrežíroval i nejlepší epizody a jen budu opakovat milióny fanoušků přede mnou – je to génius. Hlášky i celé rozhovory jsou naprosto brilantní, vrcholem jsou pak pro mě postavy Spika a Anyanky. Ukázky některých podařených hlášek a obsáhlé povídání od Jirky Pavlovského lze s trochou šikovnosti stále ještě najít na okleštěných stránkách DVDmagu, konkrétně tady. Podotýkám, pokud se vám tyto ukázky nezdají vtipné tak můžete na Buffy rovnou zapomenout, není to váš šálek čaje.


Mohl bych toho o Buffy napsat ještě mnohem mnohem víc. Mohl bych se rozepsat o tom, jak seriál postupně ztrácí nevinnost. O tom, jak ty hrozné bojové scény ke konci už vlastně hrozné vůbec nejsou. O tom, že miluji Alyson Hannigan, ale podváděl bych jí se Sarah. O tom, že správný poker se hraje o koťátka, nebo o tom, že zajíčci jsou ve skutečnosti odporní a smrtelně nebezpeční. A možná to i někdy udělám, k Buffy se rozhodně ještě vrátím, ale dnes už ne. Dnes končím.