Rob Zombie

Předně bych se měl asi vyjádřit k Zombieho hudbě, přecijen je to (nebo donedávna byl) hlavně muzikant. Nevadí mi. Tak a teď hurá na filmy, protože jestli se mi nejak Rob dostal pod kůži tak to pomocí svých dvou dokonalých režijních počinů. Ale neměly to lehké. Před cca dvěma lety jsem poprvé viděl House of 1000 Corpses a byl jsem skoro zhnusen. Odrazovala mě dějová roztříštěnost, zběsilý režijní styl a podivní herci. Jenže pak jsem dal Zombiemu šanci podruhé a před pár měsíci zhlédl Devil's Rejects a byl jsem celkem nadšený. No a když jsem se, při snaze oživit DVD rubriku Studny, dostal k právě vycházejícím plackám obou dílů, řekl jsem si, že do Zombieho půjdu znova. A šel jsem.

House of 1000 Corpses je režisérův svérázný pokus o poctu Texas Chain Saw Massacre. Děj je svým způsobem velice podobný, nechybí teenageři, stopař(ka) ani šílená rodina. Jenže TCM končí a do opravdového konce filmu zbývá ještě 30 minut. A v těch nastává opravdové peklo, Zombie zahazuje realitu jako použitý kondom a nechává naplno řádit svou představivost. Policisté jsou mrtví, na scénu vstupuje nadpozemsky úchvatná postava Dr. Satana a mé hodnocení se šplhá skoro až na absolutní vrchol. Toho House of 1000 Corpses nedosahuje kvůli několika drobným nedostatkům. Hlavním z nich je velké množství postav, takže charakter většiny je pouze načrtnutý a přitom já bych tak rád věděl, co vše a proč Otis s roztleskávačkami provádí, jaká je spojitost Kapitána Spauldinga s rodinou, jaký ve skutečnosti je Tiny a co kurva vše umí Dr. Satan.


Na většinu těchto otázek naštěstí odpovídá pokračování, které Rob Zombie natočil o dva roky později. Z mixu slasheru a exploitationu zbyl pouze druhý jmenovaný subžánr, velice umně říznutý road movie. Útok na farmu Fireflyových byl rychlý a pod vedením pomstychtivého šerifa Johna Wydella i značně brutální. Tiny utíká, Rufus je mrtvý, Matka zatčená a zbytek rodiny je na útěku. Zbytkem se rozumí Otis, Baby a Kapitán Spaulding. Dědeček a Dr. Satan nejsou v Devil's Rejects vůbec zmiňováni a myslím, že je to dobře. Druhý díl má totiž mnohem konzistentnější děj a přílišná "pohádkovost" v postavě Doktora Satana by mu jen ublížila. Rozhodně mu ale neubližuje Zombieho láska k horrorům. Nejenže jsou filmy přeplněné více či méně očividnými citacemi, ale, stejně jako Quentin, i Rob resuscituje davem zapomenuté herce, uctívané pouze hrstkou fanoušků. V Devil's Rejects je to především úžasná dvojka Ken Foree a Michael Berryman. Jaká nostalgie vidět je zas v akci. A jaká nostalgie, když ná vás z obrazovky dýchne opravdové exploitation let sedmdesátých, nádhera.


Takže, jestli chcete kvalitní horrorové kousky dělané fanouškem pro fanoušky, neváhejte a jděte, stejně jako já, do Zombieho. Nestává se až tak často, aby obdobné filmy vycházely v naší horroru nenakloněné zemičce, takže by byl hřích je propásnout.