Nej roku 2008

Čím jiným bych měl oslavit dnešní významné výročí (kdo neví, tak si lískne a nechá se na 200 let zazdít ve sklepě s černou kočkou na rameni), než krátkou rekapitulací loňského roku. Ten byl na kvalitní a zajímavé horrory poměrně bohatý, jak ostatně uvidíte v zápětí. Podotýkám, že se budu zabývat jen a pouze snímky, které mají v rodném listě na konci baculatou osmičku. A když už jsem v tom vymezování pravidel, musím upozornit na jeden (možná zásadní) film, který se mi dosud nepodařilo zhlédnout. Je jím samozřejmě francouzská řezničina Martyrs a tímto ji slavnostně přesouvám do roku 2009, ať už se jí to líbi nebo ne. A teď už k tomu co jsem viděl.

Viděl jsem toho opravdu mnoho. Rok 2008 bychom na poli filmového horroru mohli definovat několika poměrně zajímavými jevy. Stále sílil vliv evropské drsné školy, ve které se zintenzivňoval podíl severských národů. Obojí je samozřejmě dobře, jednak je eurohorror moje srdeční záležitost, jednak se ale ukazuje, že ne vše, co vznikne ve Francii či Španělsku je nutně zlato, i když si to občas puboši objevující filmovou hrůzu myslí. Rok 2008 by se dal také velmi lehce charakterizovat jako rok zbytečných pokračování, možná ještě přesněji zbytečných dvojek. Ve své pověstné poctivosti a preciznosti jsem nakoukával jedno zbytečné pokračování už původně zbytečného filmu za druhým. Vacancy 2, Pulse 2, Alone in the Dark 2, Reeker 2, Rest Stop 2, Joy Ride 2 - to všechno jsou kusy, jejichž hodnocení se ani v jednom případě nepřehouplo přes pomyslný průměr a lidstvo by jistě nijak nezchudlo, kdyby nikdy nevznikly. Bohužel se tak stalo a na přesrok lze očekávat invasi trojek.

A teď už ke konkrétním kouskům. Zatímco 2007 byl rokem velkých návratů a nostalgického poplácávání po ramenou, loňský rok nás zahltil slušnou porcí nápadů a zajímavých myšlenek od relativně neznámých tvůrců. Jediný větší nostalgický náklep sliboval Return to Sleepaway Camp, který se bohužel příliš nevyvedl. Nebudu se příliš zabývat tím co se nepovedlo, protože takových filmů je samozřejmě vždy více. Zdůraznil bych jen totální esenci nudy v The Mist, zrůdnost jménem Dark Floors, která ovšem dostává body za svou vyhulenost a opravdu zásadním způsobem nezvládnutý remake Day of the Dead, který bolí o to víc, že jeho režisérem je veterán Steve Miner. Budiž mu země lehká. Samostatnou zmínku si zaslouží ještě televizní tvorba, kde britové všechny šokovali geniálním Dead Setem, američani všechny znechutili podpruměrným Fear Itself a češi nikoho nepřekvapili tragickou Černou sanitkou.

Na pomyslné páté místo v rámci těch vyvedených filmů bych usadil botanickou lahůdku The Ruins, která, kromě skvělého záporáka, nepřišla s žádnou velkou myšlenkou, ale pěkně odsýpala a leckdy šla doslova až na kost. Čtyřku okupuje další masíčko, tentokrát z pera člověka, který prakticky splatter stvořil, Cliva Barkera. Jasně, Midnight Meat Train možná nebyl tak sofistikovaný a "městský" jako povídka, ale měl Teda Raimiho a Vinnieho Jonese a to se sakra počítá. Byla to jízda. Bronzovou medaily vyfasovalo nejlepší exploitation loňského roku, film intenzivní jak zubařská vrtačka narážející na čerstvě odhalený nerv. Eden Lake a severská hegemonie poprvé. Brutální, nekompromisní a kurevsky reálná jízda, ve které cítíte s hrdiny každé zakopnutí, každou ránu a těm zlým přejete věci, vedle kterých vypadá kastrace rezatou pilou na železo jako nedělní piknik v parku.

Dostáváme se ke špici, o kterou se, stejně jako loni, kdy se šermovali stařící George a Dario, svedl těžký boj. Z něj jako poražený vypadl dětský horror (ano, opravdu je to především horror) Låt den rätte komma in, který v sobě skrývá mnohé a jak správně podotkl přítel Marcos, se kterým jsem snímek sledoval ve virtuálním tandemu, žádný film neměl dosud atmosférou tak blízko kingovině Na dobrou noc. Tradá, vítězem se o prsa Paris Hilton stává gotické šílenství Repo! The Genetic Opera, kteréžto má na to státi se opravdu kultovním. Dnes, po pěti projekcích a kompletním nastudování písní musím ještě jednou zatleskat nad genialitou Darrena Lynn Bousmana, který si projekt vysnil, vydupal a nakonec zrealizoval přesně dle svých představ. Což znamená, k naprosté dokonalosti.

A, stejně jako loni, několik dalších filmů, které by neměly uniknout vaší pozornosti: Doomsday, Carver, Hellboy 2, Splinter, X-Files 2.