3 x 70's

Při práci na připravovaných Řitkovských horrorech jsem v posledních dvou dnech zhlédl tři víceméně zajímavé filmy, které mají mnoho společného. Byly natočeny na začátku sedmdesátých let v USA a nepatří mezi mainstreamovou špičku horroru té doby, naopak, jde o díla značně obskurní a raritní. Tím samozřejmě netvrdím, že by to byly špatné kusy, rozhodně za podívání stojí, první dva minimálně proto, že představují béčkovější ale přesto originální větev žánru, který v 70. letech nabíral sílu a ten třetí proto, že do sedmdesátek poměrně úspěšně naimportoval příběh jako vypadlý z dekády předchozí. Na co že se tedy můžete v nejbližší době těšit?

The Forgotten, známější v zemi svého vzniku jako Don't Look in the Basement a u nás brzo jako Ústav hrůzy, je příběhem dívky, zdravotní sestry, která nastoupí do zvláštního sanatoria, ve kterém se pacienti volně pohybují budovou a příčetní lidé jeden po druhém brutálně umírají. Jako jediný z dnes popisovaných kousků jsem Forgotten viděl už dříve a už tehdy jsem bez problémů odhadl pointu, na které film naštěstí nestojí. Jeho devizou je spíš zvláštní atmosféra nejistoty, kterou si samozřejmě užijete pouze ve chvíli, kdy zohledníte fakt, že film skoro nic nestál a je to na něm vidět. Většinu dolarů museli jistě dostat poměrně schopní herci, kteří společně s režisérem vytvořili právě onu zmiňovanou atmošku.

The Killing Kind je z dnešní várky filmů rozhodně tím nejúchylnějším a pro intelektuální publikum i nejzajímavějším kusem. Hlavním hrdinou je mladík, v podání začínajícího Johna Savage, který se byl donucen účastnit se hromadného znásilnění a nyní se vrací domů z vězení, ke své přehnaně pečlivé matce. S tou udržuje takřka incestní vztah (podtrženo vyvedenou snovou scénou), což mu na stabilní psýché dvakrát nepřidá. Není proto divu, že začne masakrovat dívky, které se mu tu a tam připletou pod nohy. Killing Kind u nás vyjde jako Syndrom vraha a stojí zato třeba jen kvůli Savagovi, který je samozřejmě skvělý. Při pátrání po historii snímku jsem párkrát narazil na srovnání s Henrym nebo Peeping Tomem, což minimálně v případě stylu vyprávění a určité syrovosti celkem sedí.

Filmem, jehož story vychází z klasických gotických příběhů je Moon of the Wolf, v Česku jako Znamení vlka. Jak napovídá název, jde o vlkodlačí podívanou a to podívanou postavenou naprosto klasicky. První mrtvola - vyšetřování - další mrtvoly - šerifova skepse - rodová kletba - a tak dále... Navíc je snímek točený přímo pro televizi, tudíž, i když je maska celkem slušná, na vlčí orgie můžete zapomenout a proměna je vždy zcela offscreen. Spíše než metry střev jde tedy o kriminálku, kde onoho prokletého vytušíme bohužel příliš brzo a užíváme si takové drobnosti jako naprosto vynikající Geoffrey Lewis.