30 Days of Night

Neviděl jsem jediný trailer, nečetl jsem jediný komiks a na 30 Days of Night jsem se těšil hlavně díky základní premise upírů někde uprostřed polární noci (jo, viděl jsem i Frostbitten, klid) a několika cool obrázkům. A moje nadrženost se rozhodně vyplatila. Tahle upířina se totiž povedla a když jsem před chvílí dělal miniaturní průzkum v historii subžánru, zjistil jsem, že tohle je dost možná nejlepší krvesajskej kus od dob From Dusk Till Dawn a to už je víc než deset let.

V čem je tak skvělý? Tak především je to skoro absolutní atmosféra, která z filmu sálá. I když sálá není asi to správné slovo, to se většinou říká o teple a atmoška 30 Days of Night je mrazivější než lůno průměrné návštěvnice karlovarského festivalu. Režisér, který má mimochodem za sebou pouze hloupou slátaninu Hard Candy, se pochlapil a připravil fandům nekompromisní zábavu. Narazil jsem na přirovnání k nejlepší horrorové povídce všech dob, Na dobrou noc, ale zas tak dobře se atmosféru vykouzlit nepodařilo, i když především v první půli tomu nebylo daleko. Z tohohle filmu prostě mráz, sníh a smrt přímo dejchá.

Druhým zásadním plusem jsou upíři. Od doby Jesse a Severina neměli v žádném filmu tak brutální charisma. Zapomeňte na přiteplalého Cruise olizujícího svého ještě teplejšího kamaráda Pitta, zapomeňte na plačícího Oldmana, tohle jsou upíři podle mého gusta. Brutální, nekompromisní a skvěle vypadající. Jejich boss hraný Danny Hustonem rozhodně patří mezi nejlépe stylizované horrorové záporáky nového tisíciletí (proto sem taky dávám jen jeho fotky).

Trochu ve vampířím stínu postává zbytek obsazení v čele s Joshem Hartnettem, který není v roli šerifa tak špatný, jak by se mohlo čekat. Přibral nějaké to kilo, od půlky filmu má vousy a tak už nevypadá jako patnáctiletej fanda comicsů. A když už jsem u obrázků, po druhém zhlédnutí filmu jsem si první knihu přečetl, tolik vyzdvihovaná výtvarná stránka mě nezaujala a změny, které scénáristé ve filmu udělali, jsou myslím jen k lepšímu.

Asi nejzásadnějším problémem téhle upířiny je příběh samotný, který je stavěný spíš na jednu obyčejnou noc, než na celý měsíc tmy a tak jsou skoky v čase celkem rušivé. Občas taky zatahá za uši některé z mouder, které hlavní postavy chrlí s až nebezpečnou kadencí. Často jsou to věty přejaté přímo z komiksu, takže to lze tolerovat. Ale to jsou asi jediné chyby, které v mých očích zcela mizí v porovnání se vším tím ostatním. Až uvidíte skvělé scény jako letecký záběr na likvidované obyvatele města, nebo pronásledování návnady, tak mi uvěříte. Jo a ještě jedna věc. Občas se můžete dočíst, že tenhle kus je velmi podobný Snyderovu Dawn of the Dead. Nevěřte tomu, 30 Days of Night je vynikající film.

Dvakrát no budget

Přiznám se, že kromě toho co kutí Gangrena a HDP, kde mám informace tak nějak z první ruky, československou amatérskou / poloprofesionální / nezávislou tvorbu moc nesleduju. Ono v podstatě ani není moc co sledovat. Naštěstí se mladí nadšení filmaři sami hlásí o publicitu a tak se ke mně občas dostane nějaký ten kraťas, na který slíbím sesmolit nějaký názor a pak to samozřejmě neudělám. Abych restíky alespoň trochu dohnal, tak dnes lehce mrknu na dva kousky které mi během posledních měsíců zkřížily cestu.

První zářez na pažbě slovanských amatérských filmů je záležitost vzletně nazvaná Freakshow II: Tears of Blood (download). Jak název napovídá tak jde o pokračování minikraťásku Freakshow, který natočil mlaďoučký rejža vyskytující se na pomobázi pod nickem Johnny D. Jako fanda slasheru ho taky samozřejmě natočil. Přiznám se že první díl jsem si vůbec nepamatoval a tak jsem si ho dneska zopáknul na youtube (to ostatně můžete i vy) a hned mi bylo jasné proč si ho nepamatuju, je o ničem. V rámci férovosti jsem ke druhému dílu zkusil přistupovat bez předsudků. Hned začátek mě ale vrátil do stejné nálady jako pri sledování jedničky. Naštěstí je to opravdu jen začátek, ve kterém partička pekelně vypadajících slovenských dětí chodí v depresivním prostředí polorozbořeného kravína či co to je a jsou jedno po druhém likvidováni zabijákem v masce z hajzlpapíru.

Freakshow

Na první pohled je vidět, že kromě stopáže narostl i rozpočet, za který si mohli autoři pořídit kýbl krve a prasečí střeva, takže se dočkáme i nějakého toho gore. Ale to vem čert, proč o tom všem vlastně píšu je ta pasáž, kde mladá dívka čte z deníku. Nastupuje tam celkem slušná depresivní atmoška, a zajímavý příběh, který lecos vysvětluje (ne že by to bylo potřeba). Líbila se mi i maska "hlavního" klauna, která při použití filtrů nebo co to bylo působí skvěle a rozhodně mnohem lépe než ten toaletní zabiják. Jinak mají oba díly nezbytné slasherové pointy, pekelné parodizující dialogy ("Hranice je o kousek dál.") a opravdu příšerné neherce. Rozhodně je ale patrný vývoj k lepšímu, takže třeba už čtyřka nebude zahraná dětmi a kamera se občas přestane "cool" klepat.

Druhý dnešní bezrozpočťák je od autora (na csfd jako Choze) kraťasu Tělo, na který dokonce naleznete recenzi na Studně (mimochodem od Johnnyho D, je to jedna velká mafie). Letošní kus se jmenuje Cyborg Cheerleader: Fuckdown in the Hockey Mask Camp. Jeho děj je úplně stejně trashovitý jako název a autor se tak hlásí ke svým oblíbeným nejbéčkovějším béčkům. Proti tomu samozřejmě ani ň, funguje to o poznání lépe než vážně pojaté Tělo, i když v něm je zase trochu víc vidět i nějaký ten kumšt. Správně béčkové jsou v Roztleskávačkách i dialogy, které jsou rozhodně druhou nejsilnější stránkou filmu. Tou první jsou bezesporu celkem luxusní kozy jedné z hrdinek, tady se pozná opravdové herectví. Je to prostě taková sranda na jedno pokoukání s celkem originálním nápadem, i když už jsem stejné zabijáky někde v nějakým americkým amatéráku viděl. A pokud vás zajímá jací ti zabijáci tedy jsou, tak na to rozhodně mrkněte, youtube to jistí.

Cyborg Cheerleader

Takže, hoši, snažil jsem se najít věci pozitivní, ale zas nemám problém s tím rejpnout do toho co se nepovedlo. Rozhodně jsem se bavil víc než u vašich předchozích kousků a tak až zas něco sesmolíte, tak mi to klidně pošlete. Jestli se vám teda po dnešku bude ještě chtít.