Hostel

Hostel je v módě. Vědí o něm už i lidé, jejichž představy o horroru končí u Svatby upírů a je to jen dobře. O horrorech by se mluvit mělo, a zvláště o horrorech dobrých. A Hostel je sakra dobrý horror. Myslím si to nejen já, Quentin Tarantino a Takashi Miike, ale i řada návštěvníků IMDb, kde má v současnosti na horror velmi slušné hodnocení 6/10. Všichni ale víme, jak je to s horrorem u nás, takže vpodstatě ani není divu, že na naší malé imitaci IMDb je Hostel 140 nejhůře hodnoceným filmem. Proč?

1. Slováci nejsou schopni překousnout, že konečně někdo vykreslil tu jejich Ukrajinu takovou jaká je. Tj. malí cikáni žebrají na ulicích, na zábavách vyhrává Elán a Žbirka a policie si dělá co chce. Najednou se houfně urážejí a div by Eliho nelynčovali. Samostatnou kapitolou jsou pak Češi, kteří se chlubí tím, jaká to byla ohromná legrace, že to vlastně vůbec nebylo na Slovensku, ale v Česku a že vlastně to nádraží u Bratislavy je kousek od Prahy, hehe. Tyhle kecy jsem nesnášel už když Vin a Asii řádili v Práglu v rámci akce XXX.


2. Jak už na ČSFd správně napsal jakýsi Hellblazer - naprostá neznalost žánru a pokládání rovnítka mezi slova horror a strach. Exploitation jim prostě vůbec nic neříká, ti mladší si případně myslí, že je to nějaká sofistikovaná metoda masturbace a poté co dočetli až sem již houfně googlují s vidinou příjemě stráveného večera. Což je samozřejmě dobře, protože Google jim poví, co že to exploitation vlastně je. Jsou totiž i horrory, jejichž cílem je diváka znechutit, zneklidnit a celkově rozhodit. Horrory nebojící se ukázat všechen hnus, špínu a beznaděj světa na plné koule. Horrory, která se nebojí vytržených očí, hektolitrů krve, prostoduchého děje a cool vražedných postupů. Horrory jako je Hostel.


Ten, kdo pochopí, že horrory nejsou vždy jen o strachu a dokáže se přenést přes použití nám známých reálií dostane vynikající horror, v mnohém podobný australskému Wolf Creeku. Také má pomalý a dlouhý rozjezd, také znenáhla přechází ve velice intenzivní peklo a také končí pěkně stylově. Když k tomu připočtu pár nerušících vtípků a nějaká camea, skvělého Jana Vlasáka a naprosto ultimátní, i když prostorově nevelkou roli Josefa Bradny (The Butcher), vychází mi jeden z nejlepších horrorů loňského roku. Eli jede!