Village of the Damned

Děti jsou zlé. Vědí to učitelé, vědí to rodiče, vědí to prostě všichni. Bohužel to nikdo neřekl filmovým tvůrcům a tak nás dnes a denně zaplavují jednou SOPkou za druhou. Díky bohu za těch pár frackovražedných misionářů, kteří nás ve svých dílech (není jich mnoho a jedním z nejlepších je jasně tahle raritka) upozorňují na to, jací ti ďáblové s nevinnou vizáží vlastně jsou.

Jedním z takových průkopníků na poli literatury byl i John Wyndham, který poté, co lidstvo varoval před podivnými rostlinami poukázal i na zlo z největších - malé děti. Jeho Midwichské kukačky samozřejmě neunikly pozornosti filmařů a k dnešnímu dni existují minimálně tři filmy, které o události v malém městečku pojednávají. A ja dneska zkouknul uplně ten první z nich.


Příběh filmu o nastrčených dětech s podivnými schopnostmi je hodně silný sám o sobě a když se navíc doplní slušným zpracováním máme scifi horror jak víno. Herecky je určitě vyváženější, než Carpiho remake, i když dětští antihrdinové nepůsobí tak démonicky dokáží navodit neklid jediným pohledem. Díky bohu chybí v originále nerozhodnost a zbytečná dobrota hrdinova synka, tady je to prostě spratek, kterej si říka o kulku mezi svítící oči. Atmosféry má Village of the Damned, podobně jako třeba Siegelova Invasion of Body Snatchers, na rozdávání, takže neváhejte a film si sežeňte. A příště až uvidíte blonďatého klučinu, jak na vás upřeně zírá pro jistotu mu šlápněte do úsměvu. Protože s dětma je to jako s drogama, nejdůležitější je prevence...