Martyrs

Vzpomínáte na ten úžasný pocit, když chlápek v kšiltovce a špinavé kombinéze poprvé rozrazil dveře do našich životů a bez emocí rozpáral rodinu spokojených francouzů pekelně ostrou břitvou? Psal se rok 2003 a tehdy neznámý Alexandre Aja poprvé výrazněji naznačil světu, že Frantíci mají rádi krev. Během několika málo let následovaly kousky jako Frontière(s) nebo À l'intérieur a fandové poctivé brutality měli v žabožroutech novou modlu, ke které s nadějemi vzhlíželi při každém ohlášeném projektu. A snad žádný novodobý francouzský horror nebyl tak očekáván jako právě Martyrs. V naší kotlině dvojnásob, protože jeho projekce byla vrcholem letošního ročníku festiválku Otrlý divák, kde ho viděli desítky lidí, jejichž horrorový přehled začíná u Hostelu a končí u Saw. I nastalo hromadné hýkání nad úžasností celého projektu a já poprvé lehce znejistěl. Nicméně pryč s předsudky, ty si schovávám pro americké remaky. Takže, jaké jsou mé dojmy?

Začátek, pomineme-li úvodních pár záběru, jejichž smysl se vyjasní až později, je luxusní a ne nepodobný již zmiňovanému Haute tension. Mladá dívka, mimochodem pronásledovaná dost vyvedenou zrůdou, si to pomocí brokovnice moc hezky vyřizuje s obyčejnou francouzskou rodinkou. Byl jsem dojat a nadšen. Objeví se druhá dívka, děj krvavými kroky pokračuje k vyvrcholení, které jen podtrhuje kvality celého díla a já začínal chápat, proč teenageři hýkají. Jenže...jenže to jsme sotva v polovině filmu. Najednou nastoupí vysvětlovaní, odhalování a, abych byl fér, také nějaké to trýznění, končící zajímavou pointou, nicméně naprosto postrádající tempo a zajímavost první půlky.

Už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak výrazně členěný a který by měl ony části tak moc rozdílné. Napadá mě Signal, ale ten kočírovala trojice režisérů, kdežto Martyrs je vpodstatě autorským projektem Pascala Laugiera, jehož jméno je v poslední době spojované s remakem Hellraisera. Snad se do něj nepustí, nejaká vlastní a originální práce by mu určitě slušela více. Technicky na to má a kdyby si, na rozdíl od Martyrs, neukousl příliš velké sousto a zaměřil se jen na to podstatné, určitě by dokázal splodit vyníkající záležitost. Martyrs jí pro svou ztrátu tempa a celkovou nezajímavost druhé půle není. Ale i tak jde o kvalitní horror, který by neměl ujít pozornosti fandů novdobých evropských brutalit. Jen nesmějí očekávat zázraky.